Podvečerní kouzlení...

Sluníčkem prohřátá sobota se nekonala, příroda si přece diktuje sama, s tím nic nenaděláme. Ale kdo chce , přesto si nějaké potěšení najde, a mnohé se nabízí samo. I mně docela chyběly teplé sluneční paprsky, sluníčko bylo však skoupé. Když k večeru chýlil se den, přece jen o sobě dalo vědět. Ráda se dívám, když chystá se spát, na tu hru barev v plujících mracích. Mám takové místo kam občas chodím a dívám se jak se schovává za obzor. A tak včera večer, i když v červnu v teplé bundě, se sestrou Jarčou hurá ven. I když byla "kosa", jenom 8 stupňů, tak to podvečerní kouzlení nám přece jenom za to stálo....

nad Ještědem ani mráček, a sluníčko zapadá o hodně dál

a tady se pomalu k obzoru blíží

už jenom se ohlédnout a do tepla domů....

Bývá to krásnější podívaná, když mraky pohání vítr, ale včera se mu už nechtělo.