Stopy....

28. březen 2012 | 08.29 |

Jarní počasí je prozatím štědré, jak jsme toužili po sluníčku, už kolik dní ho máme dostatek a venku už čeká spousta všelijaké práce.....

boroviceČlověk by se raději neměl ohlížet zpět, měl by se snažit o lepší zítřky, jenže nikdo nevíme co nás čeká, jen jedno, všichni bez rozdílu, máme před sebou jisté.....A já se přiznám, že ráda se ohlížím a tak nějak si hýčkám všechny ty stopy, stopy snažení a práce, viditelné stopy, co tu lidské ruce zanechaly. No, na mysli zrovna nemám to co je poničené, to co léta dřív sloužilo ku prospěchu,  dívat se na to, je dnes plné jen smutné nostalgie.....

Je hezky, tak trochu courám po zahradě, ale cosi mě brzdí, vzít do ruky hrábě, motyčku a rýč a k této bohulibé činnosti navíc hřejivých paprsků sluníčka využívat.  A důvod ? Ne, lenost to opravdu není....Nikam nespěchám, můžu se zastavit, můžu se dívat, beze slov, jen s myšlenkami v hlavě, a já to dělám, jenom tak koukám, vidím všechny ty stopy, co tu třeba i moje ruce doposud zanechaly.... Vzpomenu na Irenku, na její zahradu,teď bohatě zdobenou sněženkami, plnou žlutých narcisek v trávě, jak já jí rozumím !   Je to lidskému oku tak lahodící, jsou to právě ty stopy, které tam ráda na další léta zanechává. Přiznám, kde za plotem něco kvete, kde něco roste, kde je to jako v pohádce, nestane se, abych si nevšimla....stopy, samé stopy, bohulibé práce !

Včera jsem byla u lékaře a než jsem se domů vrátila,  pod pilou, vedle u domu padl vysoký stříbrný smrk. Možná jim překážel, kdo ví, ale bylo mi ho líto. Kdosi ho tam kdysi zasadil, sledoval jak smrček sílí a roste, a k srdci mu přirostl, jistě....A ta stejná pila uřízla také ořech, který se krčil v rohu, vzpomínám na jednu starou paní, co ho tam s láskou vsadila, vzpomínám na její skalničky, bohatě rozkvetlé levisie, všechno je pryč, zmizely navždycky stopy její usilovné práce....

Tak na své zahradě, když se tak koukám kolem, občas se neodbytná myšlenka vkrade. Vím docela přesně, co jsem kdy a kam vsadila, občas mě napadne, co až tu nebudu, jaký osud potká stopy mé práce ? Koukněte třeba na tuto borovici, maličká byla, když jsem ji vsadila, tak pořád říkám -ta je moje !  Občas mě rodina jen tak poškádlí - "jo, mami, říkala jsi, že ji chceš skácet, tak na to jdem, bude dobré dřevo na topení..." Ale moc dobře vědí, dokud tu budu, sáhnout na ni nenechám, to tedy ne, ona mě přežije, to musí !

Ne, černé myšlenky nemám, jak by se zdálo, to jen tak rozjímám, to já někdy ráda popustím uzdu v tomhle směru...

A vlastně, stopy za sebou každý z nás s jistotou zanechává...   ????  ....no, to je jasné, naše děti !

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Stopy.... hospodynka 28. 03. 2012 - 10:55
RE(2x): Stopy.... adil 29. 03. 2012 - 06:12
RE: Stopy.... apok@lypsÍk 28. 03. 2012 - 11:35
RE(2x): Stopy.... hospodynka 28. 03. 2012 - 14:23
RE(2x): Stopy.... adil 29. 03. 2012 - 06:19