Já domov mám. Ale "kočka" už nejsem, ani dřív jsem nebyla..... A kam se podíváš, stále je koček plno. Nejen těch dvounohých, i ty co běhají po čtyřech jsou hezké a přítulné. A zrovna jedna z nich teď potřebuje domov pro kočičí mámu a její čerstvě narozená mláďata. Zatím si pomohla sama a nikoho se neptala. Malá černá tulačka. Kde se vzala, tu se vzala, před časem se usadila někde poblíž našeho domu. Každý den za rohem plaše vyčkávala až mi došlo, že asi žádný domov nemá. Bylo mi jí líto. Zvykla si, že jí pokaždé něco přinesu k snědku, chytit se však nedala. Včera jsem ji zahlédla jak nese v tlamičce své mládě a šup s ním do naší kůlny. A co teď, kolik jich asi bude a co s nimi dál? Naštěstí je nedaleko útulek pro opuštěné pejsky a kočičky, snad je tam vezmou. O kočkách se říká, že jsou falešné. Nevím. Z toho útulku kocourka máme, byl malinký když jsme si ho vzali. A falešný rozhodně není. Je s námi už 6 let a stále je přítulný a vděčný. Z prevence je kastrovaný, to aby těch malých čtyřnohých tuláčků nebylo více než jich už po světě běhá. Jmenuje se Max a máme ho rádi. Tak mějte štěstí jako Maxík, přeju vám ho kočičáci !
