Adil | co život přináší

Když se nebe vyplakalo tak odhodilo těžký šedý šat. Obléklo sukni azurovou  ozdobenou bělostnými obláčky, které větřík lehce pod slunkem ovíval. Takový den je veselejší, takový umí "nakopnout", kupředu a fofrem....No,  to vypadá, že jsem nějaká "fofrnice", ale to je jen zdání, skutečnost je jiná. Prostě mě to jen žene, a dělám co můžu.....a je toho tolik, a je to nekonečné...Ale

Pankrác - takové jméno moc mužských nenosí, ani jeho dva "bratři" co za ním přicházejí nejsou moc v oblibě. Tři ledoví mužíci co rádi mávají hůlkou mrazilkou, někdy jen tak lehce, jindy s větší silou a tímto svým "uměním" jsou od věků pověstní....Přesto mi Pankrác do náruče ten nekrásnější dárek položil, je to letos 42 roků, co světlo světa spatřil můj nejmladší syn. A jako

Když jsme se vrátili od Čertovy zdi k autu, navrhla jsem abychom zašli ještě k letitým kotelským lípám. O nich jsem  jen slyšela, tak proč se nepodívat, když  je nedaleko najdeme.Mám ráda staré stromy s hluboce rozvrásněnou kůrou a čím jsou starší a mohutně rozložité, tím větší pro ně mám obdiv....

Dlouho nám tu nepršelo, po celý duben téměř nekáplo. Ale hned v prvním májovém dni, jako když proutkem mávne, se vyschlá zem  konečně lehce zavlažila a poté se na obloze  první duha objevila...

Podíváme se k "vrtulím" je od nich pěkný výhled, rozhodla se v nedělním odpoledni naše rodinka. I když mne by to táhlo víc do lesa, ale nic jsem neřekla a byla jsem ráda, že se zas někam podívám. Vždyť je to už pár roků co jsme tam byli naposledy, a pamatuju přesně na ten první den měsíce máje, byl hezký den a výhled do krajiny mne nezklamal. Když jsme teď dojeli k odbočce na návrší,