Od Janovických pousteven jsme zamířili k obci Křížany, autem jsme tam dojeli cobydup, i když cestou nás brzdila právě probíhající úprava povrchu silnice. Zaparkovali jsme na malém plácku u krajnice a vydali se k uměle vytvořenému rybníku, který byl v loňském roce zkolaudován a podle nedalekých skal pojmenován  KRKAVEC.

Byl to  výlet do malého mělkého údolíčka nedaleko Janovic v Podještědí,  s cílem najít pozoruhodné místo kde jsou v pískovci vytesané malé komůrky se zajímavou historií.

Lojzo, rušit se nedej a pokračuj v zobání , nic se neděje,  nelekej se, nebo si vykroutíš krk...

Co mi tu povídáš, že se nic neděje? Jen počkej, já jsem tu velitel, to si piš, že dít se brzo bude !

Asi tak by zněl náš rozhovor, kdyby šlo o pohádku a já rozuměla zvířecí řeči....

Jeho

Z těch tří jmen se mi ani jedno nelíbí, svému synovi bych ho tedy nikdy nedala.  Ale zrovna na Serváce jsem  přivedla  na svět svého nejmladšího syna, proto od té doby  ty tři ledové muže každý rok beru   na milost.  A že jsou ti  květnoví  hoši tvrdošíjní,

Měla jsem štěstí, že 8.5.2019, v ten  sváteční den jsem měla možnost podívat se na Jizerku, do míst, která mám moc ráda. Tentokrát nebyla procházka kolem říčky Jizerky, tam už mám pěšinu mnohokrát prošlápnutou, ale cílem byly kvetoucí narcisy, v horní části osady, kolem Hnojového domu Gustava

V květnu se u nás slaví mnohokrát,  narozeniny a svátky některých členů rodiny. První duo várka to měla v sobotu  za sebou, byl to  dědeček a  vnučka. Ten první měl narozeniny  už osmdesáté a malá vnučka své čtvrté. Tohle tu můžu prozradit, dědovi je to jedno a  Terezce to profláknutí do světa také  nevadí, ještě se se svým věkem dlouho chlubit může. Až potom

Nebylo proč mizet z domu, tradice je tradice....Všem třem sukním v našem domě se vyšlehání dostalo, to je prý pro zdraví, na čilost ,krásu a mládí. Té nejmladší s maminou se to splní, ta nejstarší " utře jen nos",  zdravé nohy, co by jak o závod běhaly by si moc přála,to by byla jak rybička čilá a jako blecha šťastná, ale....Tak jsme si všechno odbyli a přišlo klidnější odpoledne

Velikonoční neděle byla jako malovaná a já, i když jsem původně chtěla barvit a zdobit na pomlázku vajíčka, jsem podlehla vábení lesa. Udělám to až se vrátím, řekla jsem si, no nakonec jsem to odložila až na večer a s barvením končila téměř před půlnocí, no jo, asi už jsem neschopná...a že by se povedly, to chlubit se není čím...

Tak krásné slunečné počasí ,jako po celý dnešní den, minulou sobotu opravdu nebylo, o slunku jsme si mohli leda tak zdát. Ale uvítala jsem nabídku mé sestry na krátkou návštěvu do jedné vísky u rybníka, kterou za léta moc dobře znám. V této době tam při cestě  kvete jeden listnatý lesík, a hýří barvami sasanek a dymnivek. Těšila jsem se, že si tam nějaký obrázek kvetoucího místa udělám, ale

No to je ale otázka....duben už je v plném proudu a sluníčko se snaží. Svět se tváří veseleji a v přírodě je živo, to je věčný koloběh. Žlutou barvou jásají bohaté keře forzytií a dnes jsem si všimla, že rozkvetly i špendlíky. Škoda, foťák jsem po ruce neměla, hned bych si obrázek cvakla, tak jako každý rok když kvetly jsem tomu  prostě neodolala. Dva mladé stromky švestek, co máme na zahradě