Koupila jsem si šest mladých slepiček, ne proto, že bych si kvůli zdraženým vejcím zakládala slepičí chov, slepice držíme už léta a čas od času se musí omladit. Ještě nějakou dobu potrvá, než snesou své první vejce, a tak je teď trochu víc hýčkám to aby se jim u nás líbilo. Teď mám na starost vnuka Matěje, trochu marodí a nemůže ven a teď zrovna na Broučcích ulítává...Přinese cédečko

Po ránu kouknu z okna, vábně to venku nevypadá, včera jsem pěla  ódy o krásném počasí, asi jsem to zakřikla. A nebo, všeho dočasu....Obloha pekelně zatažená a svižný vítr žene od kopců těžké mraky, a tak jen něco málo, jen tak, pro dobrou náladu.....

Povídá

Jarní počasí je prozatím štědré, jak jsme toužili po sluníčku, už kolik dní ho máme dostatek a venku už čeká spousta všelijaké práce.....

Člověk by se raději neměl ohlížet zpět, měl by se snažit o lepší zítřky, jenže nikdo nevíme co nás čeká, jen jedno, všichni bez rozdílu, máme před

Za jedním lískovým keřem ji mám každý den na očích, a teď, když sněhová pokrývka už nadobro slezla, vidím ji v celé své nahotě, smutnou a osiřelou....Smutnou a zpustlou, tak jako ten jabloňový sad, o kterém jsem tu už psala.

Jedna zahrada za sousedem, co postrádá svého

TAK KLUCI,  PŘIPRAVIT NA START, A JEDÉÉÉM....!!!!

JARO JE TADY, VŠECHNO SE PROBOUZÍ, UŽ  NÁM TO ZAČÍNÁ.....

Dnes moc povídat

Tady u nás, v roce 1957 pár místních nadšenců založilo jabloňový sad. K tomuto účelu jeden z nich daroval pěkný pozemek. V té době se zakládaly spolky zahrádkářů, tak se stalo i v naší obci. I já jsem po čase do spolku vstoupila, stala se ze mne zahrádkářka, skoro bych mohla říci, že členka svých povinností docela uvědomělá... Jak ubíhal čas, ti co u zrodu toho sadu stáli, tak postupně umírali

Jaro už bere za kliku, na dveře ťuky,ťuk, už zítra má právo vstoupit....

       A dnes je den  Josefů, Pepů a Pepíků, ti všichni mají dnes svátek.

Ještě dnes zůstanu u rybníka, no, vlastně přesněji  na jeho hladině, to synek mi připoměl jednu příhodu, kterou jsem tam zažila. Kdybych se při ní viděla, asi bych se prohýbala smíchy....

Když jsme sem přijeli na návštěvu,

Znám jednu malou vísku, nemá obchod, nemá školu, žádný autobus v ní nestaví a k vlaku musíš jít na zastávku do polí....A v listnatých lesích tam rostou houby, hřiby, křemenáče a kozáci, jednou jsem tam na vlastní oči v lesní trávě viděla spoustu bedel, co měly klobouky velké jako desertní talíře...A veliký rybník, tak ten tam mají,  na břehu tiše postát a jen tak se dívat, na to jsem

Vajíčka, vejce, kolem dokola se éterem linou zprávy, pro naši kapsu nemilé.... Jó, kdyby jenom ty vejce,  psát tady o jiných útocích na naše peněženky, to by byly

Název tohoto článku je tak trochu zavádějící, žádné zpovědi o zákoutích v mé duši se tu nedočkáte, přece  do detailu nebudu na sebe všechno vyzrazovat.....něco si nechám jenom pro sebe....

Tuhle knížku mám

Naposledy jsem si tu pofňukala, že všechno je jinak než bych si přála, no, ono dost věcí opravdu je, ale jedno mé přáníčko bylo vyslyšené - už třetí den sluníčko vstává bez zdráhání, tak proč se neradovat ? Každý zahrádkář je přes zimu nadržený a jen co to oschne vyrazí do boje, co kdyby něco

Všechno je jinak než bych si přála,  žádné takové hopsa hejsa do Brandejsa, se zrovna teď nekoná....Jedna dobrá zpráva, březen je tady, sněhy už zmizely, pár dní se překulí a jaro je tady ! Někde  se tlačí už do dveří -ťuky, ťuk, vím, že mě čekáte, chystejte ovace na přivítanou ! Co to tu plácám, ještě je čas ale včera mi přišlo emailem předjarní pohlazení, v  obrázku rozkvetlých