Je poslední lednový den, to nám to letí ! A jako v lednu to dnes vůbec nevypadalo, jen dva dny stačily a sníh byl v tahu.  Právě teď  za oknem parádně lije, dokonce před chvílí zahřmělo. I když ráno sluníčko sebralo sílu a na chvíli vykouklo, nakonec brzy  zmizelo, prostě to vzdalo. 

 Při rodinném posezení se občas otvírá tresor vzpomínek,  a už to jede..... No jo, nejhezčí vzpomínky jsou právě ty příhody z dětství. A jedna z nich je právě teď  tady. Do školní jídelny ani do družiny jsem nikdy nechodila, na oběd jsem musela domů. K našemu domu patřilo pole, na něm brambory, obilí, řepa i zelenina.  Měli jsme ve chlévě stračenu, kozu, husy i králíky a každý

 Jistě má každý ve svém okolí nějaké to místo, které má rád a které jeho pohledy přitahuje a nikdy ho neomrzí. Ať je to řeka či říčka s tichou zátočinou, rybník či rybníček nebo malá tůňka, tajemný les s mýtinami či malý hájek bělostných bříz, nebo vzrostlý a rozložitý strom někde o samotě, louka plná květů a motýlů či stráň s trnčím a voňavou mateřídouškou, skaliska, průrvy, hřebeny hor,

Konečně vykouklo slunko, už byl nejvyšší čas !  Na stále šedivou a posmutnělou oblohu, se jistě moc dlouho nikomu koukat nechce a tak těm, kteří v týdnu mají své pracovní povinnosti, ať sluníčko vydrží alespoň přes víkend, ani my, co už jsme pány svého času , ani my se na

 " Máťo, zase máš teplotu, tak šup do postele ať  se vypotíš !"  Čelo má horké, oči se mu lesknou a teploměr ukazuje přes třicetosm.

"Ale babí, když mě se ležet nechce..."   "Jen si pojď lehnout, přečtu ti nějakou pohádku, chceš ?"  "Tak

Moje milá maminko, dnes jsem celý den, víc jak jindy  na Tebe s láskou vzpomínala,

             nic už se nevrátí, já vím......

A M N E S T I E  -to  je téma už natolik prodiskutované, myslím si, jistě jako převážná většina lidí, že to byl odvážný krok, v tak velkém rozsahu diletantsky provedený.... Takže to slovo nám lítá kolem uší, že už i malé děti ho dokážou někdy použít.... 

Sedím s mladými a probíráme některé moje záležitosti, které mě v dohledné době čekají. Kousek

 Když kraluje zima, jak je asi všem těm ptáčkům, co za teplem neodlétnou  a zůstávají tady ?  Kde všude se schovávají v mrazivých nocích? Je s podivem, že zimu ta  jejich malá tělíčka přežijí. A  tak jim pomáháme alespoň s potravou, sypeme do krmítek semínka slunečnic, věšíme lojové koule, myslím, že každý kdo může tohle samozřejmě dělá.  Všimla jsem si, že ti ptáčci

 Dnes odpoledne jdu k zápisu do školy, je to pro mne moc důležité,  že budu školáček. Tašku ještě nemám, ale už se do školy těším. Bude to trochu jiné než ve školce, ale já v lavici sedět vydržím, jen nevím, jestli vydržím nemít pořád slovo. Já si totiž strašně rád povídám o všem

 Jizerské padesátce nedělní počasí přálo, bylo jako na objednávku, žádné povětří, sníh tak akorát a obloha modrá.  A  i Bauer byl jistě spokojen....Protože jsem dopoledne většinu času strávila u plotny, tak jen občas jsem nakoukla vedle, to když dědouš hlásil - "hele, záběr

 Ještě před pár dny, v tomto týdnu, to venku bylo měsíci lednu na hony vzdálené. Přiznám, že mi to vůbec nevadilo, docela bych to brala. Možná by totéž brala i srnečka Líza, kterou jsem znova, už několikrát zahlédla z okna , jak za plotem u sousedů okusuje trávu. Ta stejná Líza, co loňskou zimu chodívala k nám a potom i v noci zjara a zbaštila co se dalo. No, o tom jsem tady už tenkrát

 Náš kočičák začal testovat zda se dá spát  i v sanitárním zařízení. Že dá, to už má prověřené, párkrát jsem ho přistihla spícího ve vaně. No, a když už jsme u vany, jéje, taky vím, že se dá, ale v příjemně teplé vodě, kdysi se mi to občas stalo, to jsem vždycky sváděla na únavu....

 Více požitků, více zážitků, více objevů a co nejvíc letáků nabízejí mnohé velké obchodní řetězce.  A tak máme každý týden poštovní schránku někdy tak plnou, že se tam už víc nevejde a často  tam najdeme letáky dvojmo. No jo, to asi mladým i starým, prostě každé generaci zvlášť, ať

Včerejší dopoledne jsem strávila ve městě, nijak jsem nespěchala a i když jsem na chodníku  koukala  víc pod nohy než kolem, přece jen mému pohledu ledacos neušlo. Měla jsem cestu do nemocnice do pátého patra a tak jsem čekala na výtah. Těch tam je několik, všechny jezdily sem a tam, dolů i nahoru až do toho posledního, osmého. Kolem plno dalších čekajících, mezi tím sem tam pacient na

Ano, včera u naší branky zazvonili tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar.  Tři malí chlapci, přepásaní ve větších bílých košilích a krále připomínaly jen bílé papírové koruny na jejich hlavách. Na dobročinnou tříkrálovou obchůzku jim počasí nepřálo, už od rána drobně mžilo. Nebyli sami, měli doprovod dospělého a svorně u dveří nám zavinšovali a po příspěvku do kasičky

Zrovna půlnoc odbila

a lampa ještě svítila,

vrzla klika u koupelny, chystám se jít spát,

ve

No jo, už je to za námi, ten loňský rok a kdopak z nás ví, co na nás čeká ? Ten loňský se uzavřel, nic už z něj nezměníme a tenhle nový náruč má dokořán, a pozval nás všechny na další cestu, tak ať je co nejmíň trnitá.....

Konec roku