Za chvíli se přehoupne půlnoc, srpen nám zamává na rozloučenou a do dveří vtrhne září, které za nimi už podupává...Koloběh času je rok co rok stejný, jeho běh je neomylný a zastavit se nedá. Život nám do cesty přináší všechno možné, jen na nás je, jak s tím naložíme. Toto rozjímání jsem začala psát před hodinou, i nějaké obrázky jsem přidala, ale noťas jako naschvál za srpnem zavřel oči, prostě
Mami, takový prostý pugét bych ti dnes natrhala a k narozeninám ti přišla ráda popřát. Ale už je to hodně roků zpátky, jak to bývalo, když se všechny tvé děti i s rodinami u tebe pohromadě sešly a kdy se to stalo naposled..... Viděla bys svoje další pravnoučata, ke třem které jsi poznala
Moji nejbližší mě rozmazlují jako malé děcko a já se jejich snaze nebráním. Ba naopak, považuji si toho že udělat mi radost jim není zatěžko. Tak návrh mého nejmladšího mě vskutku potěšil, mohla jsem s nimi "profrčet" po cyklostezce z Osečné až k Průrvě a potom stejnou cestou zpátky,
V horkém letním dopoledni se courám zahradou, tu zalít žíznivé květiny, tu svázat keře jiřin, které se do stran pod tíhou květů rozvalují, posbírat spadané leťnáky, z poloviny už nahnilé a končící v bioodpadpopelnici. A v koruně jabloně dál hodují vosy, které se někde poblíž zabydlely. V slunkem rozpáleném skleníku se v žáru "grilují"uzrálá rajčata a čekají až je někdo vysvobodí....Utrhnu
Arboretum Bukovina je jednou z chráněných krajinných oblastí v naší zemi, je to území v Českém ráji, nedaleko Hrubé Skály. Byli jsme tam jak se říká "jenom na skok" při cestě do Sedmihorek, kde měl švagr cosi dojednáno. "Pojeď s námi, jede i kamarádka Hanka" - řekla mi Jarča. "Zastavíme se v Bukovině, tam jsme ještě nebyli, bude to pěkná procházka." Srpnový páteční
V tomto létě se u nás shora uvedená hláška stala tradicí. K mému velkému potěšení jsem získala dobrovolného soupeře při hře Halma.Tuto hru s kuželkami - pro tvar herního pole jí říkáme hvězda, jsem kdysi dávno zřídka hrávala s maminkou, později se svým nejstarším synem, když se svou rodinou přijel na návštěvu. Převážně nad mnou vítězil, a dobře si pamatuju jako by to bylo nedávno, jeho potutelný
Ne vážně, po žádné pasece jsem za motýlkem neběhala, to si jen tak Helenka Vondráčková v jedné písni zpívá....Ale motýly jsem chytala, ne však síťkou, jen hledáčkem foťáku. Na naší zahradě je lákají rudbecie, na těch rádi hodují, nepohrdnou ani pestrobarevnými květy cinií. A taková dřevina budlleja,
V Radouči, nedaleko mladoboleslavských paneláků je syslí louka, která jako pravá louka nevypadá. Sem tam strom či keřík a polopísčitá zem. V ní množství tunelů a děr do syslího podzemního sídliště. Přiznám, že jsem žádného sysla v přírodě nikdy dřív nezahlédla a že existuje mi připomělo leda tak školní biflování vyjmenovaných slov. Tak jsme se k nim vypravili na návštěvu a i když jsme byli
Léto je stále v plném proudu ale všimli jste si, jak se začalo denní světlo neodvratně krátit ? Měsíc červenec byl pro mne plný různých zážitků z rodinných výletů. I jeho poslední den jsem si užila při nevšední zábavě v lesním divadle ve Sloupu v Čechách, kam mne můj nejmladší synek pozval na bláznivou komedii Prachy. Při tom nás pobavili páni herci Langmajer a Kikinčuk. Vůbec mě netrápí, že jsem
Dneska by to šlo, řekla jsem v nedělním odpoledni dobře naladěná na další jízdu s Bertičkou. " Kdo jede se mnou?" - padla známá otázka. Bez váhání jasná odpověď - "my tři pojedem na kolech, tatíka necháme doma." Měla jsem v plánu Srní sedlo, půl cesty známe, dál se uvidí. Nikdo z nich nebrblal když do kopce museli kola tlačit a babča si jela pohodlně,
