" Proč jste ty kedlubny ze záhonu nesnědli dřív, když jsem ty tři týdny byla pryč, jsou už přerotlé a co teď s nimi..?"  - padla má otázka k rodině.  "My jsme taky nějaké měli, nám to stačilo "- řekla mi na to Šárka. A když už tam přežily a na moje ruce počkaly, no co, 

Tiše tu na na Tebe vzpomínám, maminko moje milá....Jak jsme  každý rok, ke konci srpna, všichni za Tebou přicházeli s kytičkou v ruce a dárečkem,  a  vše nejlepší do dalších let Ti  od srdce přáli.... Jako by to bylo nedávno, živě mám před očima, jak na plácku

Taková mylná informace, o té hvězdě posledně ! Ona je šesticípá, jak to vysvětlím ? No, že špatně vidím, když jsem si nevšimla....

A teď názorně, hlavně pro Miládku....

Opravdu nic nového nemám, dny plynou, jeden za druhým a jeden jako druhý......Doma, pořád jen doma, mít tak křídla ! Jéje, to bych se světem rozletěla, volně, jako ten pták....Irenko, jistě mi rozumíš.......

No, vlastně jsem chtěla dát jen pár řádků o rajčatech, vím,

Nejde o nějakou star ani o hvězdu pěticípou, tahle má jenom čtyři a jeden si s ní nevystačí, je na ni potřeba alespoň dvou....Teď už to prozradím -je to stolní hra.

"Matěji, chceš se naučit hrát s kuželkami hvězdu?"

"A babí, co to je za hru ? Já znám jen člověče nezlob se, to jak se hází kostkou,  to někdy s našima hraju, to jak

Ona zapíchne klacek a ten roste, zaslechnu občas, a musím se pousmát.  Ohó, zas tak snadné to není, i když je to jako sázka v loterii - má snaha vyhraje, nebo prohraje ? A tak jak mnozí v sázkách pokušejí svoje štěstí, tak i já se pokouším o výhru.  A  když jsem úspěšná, žádné tisíce, žádné miliony - jen když se kdejaká větvička zazelená, jen když vyklíčí neznámé semínko, to

"Matěji, už se ti to blíží, už půjdeš poprvé do školy, a jak se na školu těšíš...?  ptala jsem se vnuka.

"Těším se hodně, a budu tam chodit rád, už vím, kde budeme mít třídu, už jsem se tam byl podívat..."

Jo,jo, kéž mu ta radost vydrží, už to nebudou jen dětské hrátky, už  nastanou školní povinnosti, snad pro něj učení

Venku je pořád příjemně letně, horka už opadla, jedeme dál...Vím, každý to prožívá podle svého, někdo jen tak lážo plážo odpočívá, někdo dohání co zameškal, jiný už nemá ani tu dovolenou a chtě, nechtě, zas jde do práce.....

I já bych mohla to lážo -  plážo, prostě si odpočívat, jenže

Co se to děje, že zůstávám v klidu, nic mě nepohání a snad jde mimo mne  každý rok očekávané zjištění -  rostou, nerostou...? Že bych od svých  houbařských radostí už upustila? No, nejsem si docela jistá se svou současnou netečností a hodí se mi do krámu, že o nálezu hub

Jo, fotím, pořád něco fotím, pořád mě to drží, ještě mě to baví.... fotek je kvantita, už horší je kvalita !  No co, občas se některá  i docela zdaří.

A že fotím pomalu všude

Letos je to naše jezírko takové nijaké, takové nedomrlé, ani těm leknínům se moc kvést nechce, je to docela možné, že se mnou  "drží basu",  že já jsem taky tak.....no, to by už stačilo,  tečka !

Tuhle

Jo, ta osminohá stvoření, kterých se mnohý z nás štítí, a  za symbol štěstí je zase  má někdo jiný... Jsou tu s námi už od nepaměti, žádní krasavci, jsou přímo odpudiví - takový chlupatý pokoutník tmavý , když na vás odněkud jukne, jéje,  přesto jsou užiteční. Takové mouchy a jiný drobný dotěrný hmyz před nimi nemá šanci, když skončí v jejich jemně utkané síti.

Mám jedny oblíbené boty, takové ty botasky, levně koupené u šikmookých obchodníků, velice pohodlné, však jsem se v nich něco už nachodila. A v jednom parném dni na Ještědu jsem je na nohou zrovna měla. A jak si tak na vrcholu šlapu po nerovném kamenitém terénu, ještě za pomoci holí, tak

No řekněte, co byste si vybrali v tom současném letním verdu ?

Formanskou klobásku nebo maxipárek, oboje pěkně tepelným žárem rozpálené ?  Že raději ne....??

A

LÉTO  SE PŘEHOUPLO  DO  MĚSÍCE  SRPNA   A  SLUNKO  DOHÁNÍ  CO  ZJARA  ZMEŠKALO.

DÁVÁ  SI  ZÁLEŽET,  HŘEJE  AŽ  PÁLÍ......

A  ŽE  K  LÉTU  PATŘÍ 

Kdykoliv se mi zachce, dívám se zezdola na Ještěd denně, na tu dominantní horu, tvořenou tvrdým a nápadně světlým křemencem, na horu, která ční vysoko nad okolními hřbety a od nepaměti shlíží na okolní krajinu.

Z vrcholu bývá prvotřídní kruhový rozhled i na ostatní kopce, a to až do vzdálenosti