"Nechceš jet na otočku s námi ?" zeptala se mě Jarča.  Jasně že jsem řekla - "to víš že jo, ráda !" Ráda se podívám zase tam, do jiného kraje, kde žije druhá sestra Maruška.  Jen co jsme přijeli k Turnovu už jsem se ubíhající cestou mohla kochat tím, co se mi líbí a co tady u nás téměř neuvidím. Lány obilí ! Už zlátnoucího ječmene, lány ještě

Ne, nevznášela jsem se s hlavou v oblacích, ale já je dnes odpoledne takhle viděla ! Jen jsem šla na malou procházku s vnučkou v kočárku, pěkně pomalu, noha co nohu mine a nemohla jsem si jich nevšimnout. Shluky mraků v tom příjemně teplém odpoledni pomalu pluly, ne, v bezvětří stály pod modrou oblohou.

Na naší zahradě denně chodím kolem bohatě rozkvetlého keříku, a ten je tak nápadně podobný mateřídoušce, ale je to tymián citronový, který mi vyrostl z malé sazeničky koupené v městské tržnici. Kdybych to nevěděla, tak bych si rostlinku s mateřídouškou na první pohled skoro spletla, ale ne, neošálila

Každého jistě něco těší, ať je to to, či ono...  A každý z nás ví, co to je, a co mu radost dělá....

To moje potěšení, je tak trochu chlouba, dál už zbytečná jsou slova.

Ale přece jen, pár slov sem musím ještě  dát,  jen k těm obrázkům akorát....

Droboučká

Je pár dní před vysvědčením, už se nezkouší, už je rozhodnuto, někteří vědí jak to dopadne, někteří jsou v nejistotě, ale školní výlety bývají jisté. "Máťo, jak se těšíš na výlet, to bude bezva, viď ?" - ptám se vnuka. "Docela jo, babčo, ale stačil by mi jeden den, nevím jaké to bude, mně se tam nechce spát..."  "Uvidíš, že se ti bude líbit, užiješ si se spolužáky,

Což o to, zaspat bych mohla každý den, tedy jen tak si po ránu přispat, svět by se nezbořil, vždyť nikam nemusím, nikam nepospíchám a proč bych také měla ? Pospíchat na konečnou, která je už jen jedna a poslední a nemine mě,  to tak ! No, fuj, pryč s tou černou myšlenkou !  Já jsem totiž zaspala ten pravý čas, kdy každý zahradníček už srší energií a netrpělivě čeká až se bude rýpat v

Co mě do konce týdne ještě nečekaně překvapí, napadlo mě v pátek, neboť jsem opravdu měla samý pech ! V pondělí jsem se telefonicky objednala k zubařce, na preventivní prohlídku. Příjemný hlas sestřičky mi stručně sdělil - ve čtvrtek, ve 13.40.   "Dobře, čtvrtek, ve 13.40 " opakuji její slova a hned píšu do kalendáře. A když už jsem se rozhodla zhostit se prevence, tak si zajdu

Tedy ne já, ale náš mazaný kocour. Když nemůže do kočárku nahoře, a on moc dobře ví, že nesmí, však už je tam obsazeno, tak aspoň dole to musel vyzkoušet.

A je zvyklý na naši společnost, nejvíc na Matěje. Koukám, jak sedí za plotem a vyhlíží , zda už jde ze školy. Tuhle šla rodinka na

Včera bylo takové vedro, osvěžující větřík se někam ztratil a v tom hicu také odpočíval, ani  stéblo trávy se nehnulo...Líp bylo ve stínu, komu by se chtělo stále pot z čela utírat ?  Přišlo dnešní ráno, a že slunko bylo po včerejšku už tak znavené, tak ani nevykouklo a pak déšť přinesl znatelné ochlazení a přírodě určitou úlevu.

I kočičák Fido v tom včerejším parnu líně odpočíval

Říká se, že když prý se utíkáš ke vzpomínkám a když jimi žiješ, tak stárneš a  už nečekáš nic co by ještě za něco stálo....Nemyslím si, že bych  do tohoto bodu už došla, to rozhodně ne, ještě bych plánů v hlavě měla dost, jenom je zvládnout uskutečnit. Ale to co nás po světě nosí,  mne jako naschvál už zrazuje....A

Ať už konečně sprchne, říkáme, když je zem vyprahlá a rostlinky vadnou žízní,  když  se  konev na vodu skoro nezastaví, a s ní musíme běhat i my...

 U nás v poslední době moc nepršelo, tak už byl na deštík  nejvyšší čas. Přišel s pondělním večerem, ne deštík, 

Včera jsem se připletla ke koupání té naší malé Terky, no jasně, že jsem ji vykoupat chtěla. A  Máťa dohlížel a asistoval a tak nějak  babču i  poučoval : " Taky nezapomeň na buchtičku !"     "Na co že nemám zapomenout ?" ptám se  naoko, jako ten neználek. "No, babí, ty nevíš ?"  a mířeným pohledem jen naznačuje.....No, tak koukám,