To se tak někdy stává, že  levá ruka najednou neví, co udělala pravá.....prostě z ničehonic nastane chvíle, kdy nám mozeček vypne, čím to asi bude? Svést se to dá na plno okolností, vždycky se nějaký důvod najde. Chtěla jsem podle receptu upéct jeden moučník. Připravuju potřebné ingredience a ouha ! Nemám dostatek té mouky, kterou potřebuju, došla mi zásoba. Nedá se nic dělat, udělám jiný,

Podíváme se k "vrtulím" je od nich pěkný výhled, rozhodla se v nedělním odpoledni naše rodinka. I když mne by to táhlo víc do lesa, ale nic jsem neřekla a byla jsem ráda, že se zas někam podívám. Vždyť je to už pár roků co jsme tam byli naposledy, a pamatuju přesně na ten první den měsíce máje, byl hezký den a výhled do krajiny mne nezklamal. Když jsme teď dojeli k odbočce na návrší,

Moje starosti tady hodím za hlavu, vždyť každý sám těch svých má  jistě  dost...Ale o malé radosti se tu podělím, aspoň v obrázcích, a bez dlouhých proslovů. Počasí přeje, příroda jede svým tempem a nějaký virus ji vůbec nezajímá...

Slunko a teplo pomohlo tulipánům

Když budu  hodnotit letošní Velikonoce, uzavřu to třemi slovy - U nás dobrý,,,, Samozřejmě ne takové jako vždycky, u dveří klid, žádní koledníci. Pod jednou střechou je nás pět, a tak nás bylo jen pět.  Až to  to omezení aspoň trochu  pomine, sejdeme se všichni

Měsíc březen už je v tahu a duben spěchá rychle dál...A jaké budou letošní Velikonoce ? Přiznám, že letos mě nijak neberou i když okna jsem umyla, čisté záclony pověsila, ani velikonoční výzdobu jsem neodflákla, i ta vajíčka obarvím, i když díky tomu omezení k nám  žádní koledníci nepřijdou. Ale pod naší střechou přece jen dva mládenci jsou , tak my tři děvčata hned zrána, v ten správný den, 

Předposlední den měsíce března nás přivítal nahoře azurovou, a tady dole bílou......

Takové poklady mají pro mne velkou cenu .Tento je z doby, kdy jsem  se právě chystala na svět, a tak jako můj bráška jsem ještě nevěděla, co na nás v životě čeká...

To

Už třetí den zrána je tak modré nebe, tak čisté a azurové, radost pohledět !  Když se s příslibem teplého počasí před pár dny jaro probudilo, bylo to příjemný pocit , že by k zemi skočil  v náhlém zvratu mráz, to jsem zrovna nečekala, i když rozmary počasí přece dobře znám. Jo, chlubila

Sáhla jsem do své bohaté knihovny a namátkou vytáhla jeden svazek z nejlepšího světového čtení a díla autorů si jedno po druhém ve volných chvílích přečetla.

Mlčící stíny - Na vykopávkách v Oxfordském panství pracuje tým archeologů vedený Padym,bývalou rockovou hvězdou, který

Přiznám, že jsem ráda, že žiju na venkově a že máme zahradu. Bydlet ve městě jsem nikdy netoužila i když město je tak blízko, blizoučko, jen co by dohodil kamenem...A právě teď, v té napjaté době si to uvědomuju ještě víc, že i ta  nejobyčenější zahrada je oázou klidu. Není to o tom, že by