Adil | co život přináší

Na svatého Matěje oko kvítí zahřeje....

Nedalo mi, abych si na Matěje nezvěčnila aspoň jeden trsík sněženek, těch něžných poslů jara. Vyrazily z trávníku, po zimě ještě ospalého, a s tak živelnou silou, aby nám zvěstovaly, že se jaro hlásí.  To  ještě před pár dny 

Hrnky a hrnečky v žádné domácnosti chybět nemůžou a jak už to bývá, kvůli poškození časem doslouží. Většinou se však jejich počet nijak rapidně neztenčí, protože za dosloužilý přibude nový. Tak každý z mých hrnků má svůj příběh. Některé jsou z dob, kdy byly nedostatkovým artiklem, mnohými jsem byla občas obdarována při vhodné příležitosti, některé jsem si  z rozmaru koupila, protože se mi

Uběhlo 14 dní a v tom malebném údolíčku jsem se ocitla zas. Zatímco vnuci  bobovali a sáňkovali na zasněžené stráni měla jsem v plánu cvaknout si novinský viadukt. Bylo pod nulou ale svítilo slunko, neděle jako na objednávku, tak jsem se cestou ,jak jen to šlo, přírodní scenerií kochala. Cesta byla poměrně kluzká ale jistily mne přídavné kovové "bodáčky" na koncích holí, bezvadná

Do ptačího krmítka dávám každý den hrstku slunečnicových semínek a přidám rozkrojené jablíčko, ať  ptačí opeřenci v zimě nehladoví. Na krmítko vidím celkem dobře z okna, mohla bych cvrkot při ptačím hodování pozorovat i když mi v pohledu trochu překážejí v řadě natažené prádelní šňůry. V krmítku pod stříškou se usadil kosák, už několik dní ho okupuje a z pozice silnějšího malé sýkorky odhání

Že na tomto rčení je něco pravdy, to jsem se přesvědčila dneska ráno. Začnu ale popořádku. Děj v mém snu ještě dozníval, když mě probudilo lehké zaklepaní na dveře ložnice. Trochu rozespalá zdvihnu hlavu a koukám  - tak se to Š. přece jen podařilo - přinést mi snídani až k posteli. Minulý týden jí to nevyšlo, radost jsem jí zkazila, že jsem dřív vstala. Nevšední začátek dne to pro mne byl,