Adil | co život přináší

Vánoce už klepou na dveře, za chvilku k nám domů vejdou a zřejmě žádné sněhové vločky sebou nepřinesou. Sníh si dává na čas a  zdráhá se přijít , kdo ví, třeba se bojí toho koronaviru, který se tu tak tvrdošíjně drží , že se ho nedaří beze zbytku vymést.... I tak, navzdory tomu, mějte Vánoce pohodové a podle svých možností si je v klídku užijte

Před naším domem došlo na konci léta k podivným událostem. Na schodech, u  vstupních dveří si necháváme gumové pantofle, jen do nich vklouznem a hurá na zahradu...Jednou jedna z nich, patřící mé snaše,  do rána ze schodů zmizela. "To je záhada, kde může být ?  Večer jsem tu obě nechala, děti, neschovaly jste mi ji někam ?"  Nikde po ní  ani stopa, až byla po týdnu

Je to tak, mám potřebu se vypovídat o náplni uplynulých dní. Možná ke mně někdo zajde, letmo řádky přečte a nejspíš k tomu řekne: Hm, žádná dechberoucí slova, tím nás tedy neoslníš !  Já vím, vím, že jsou to jenom takové přízemní všednosti...Nejsem mistrem pera a řádky vtipně nekořením, napsat to lépe ani  neumím. Těch myšlenek co se prožene přes třičtvrtě století starou hlavu, těch je

Když na stromech podzim zbarví listí, když pozlatí jejich koruny, to je krásná podívaná, to je pastva pro oči....A pak se listí k zemi lehce snáší, a pod nohama zašustí...Mám ráda podzim s modrou klenbou nad hlavou , s paprsky sluníčka, co už nás neohřeje ale jen tak  tu naši zem pohladí...

Ten