Že jsem hezká holka ? Nejspíš ano, všichni mi to říkají.....A vůbec, přece všechny malé holky hezké bývají !

Teď vám něco povím, co jsem řekla babičce:

"Babííí, já tě mám ráda, nejraději na světě,

nejraději z celé planety,

a nejraději z celé  ZOO !!"

Lidičky

"Babíí, koukej co jsem našel cestou ze školy, představ si, že ležel na kolejích na zádech " říkal mi vnuk a na dlani mu leželo malé pichlavé klubíčko. Ještě dodal : "To ho tam musely položit ty dvě holky, co šly chvíli přede mnou, on by si přece na tu kolejnici sám nevylezl. a takhle na záda nelehnul". No fakt, byla to záhada. Tak mu pomůžeme, je maličký a zimu by nejspíš nepřežil.

Dny běží, jeden za druhým, a mně nezbývá než  v mém životě tu změnu přijmout, že už nic nebude tak, jak  ještě na začátku srpna bylo...Bojuju s tesknotou a jen to hezké si připomínám, a v rodinném kruhu svých synů svůj vnitřní žal schovávám...Nejdou mi psát žádná další slova, tak aspoň pár obrázků co jsem si  cestou cvakla, když mne jednou a podruhé z domu vytáhli moji kluci, abych

Prožívám smutné období a kam se kolem domu podívám, všude vidím stopy jeho šikovných rukou, které tu po sobě mnoho zanechaly...Zůstala jsem sama , ale musím jít   dál... Zůstalo prázdné jeho křeslo pod altánem, kde  rád ve stínu letních odpolední sedával, když v posledních letech už  neměl sílu něco nového vytvářet. Kam se kolem podívám, už jenom vzpomínám....Zůstalo prázdné

Ty seš ale popletka ! - řekla by mi Terka, kdybych před ní nahlas lamentovala nad svou nepozorností. Ale co, o nic tak závažného nejde,  prostě jsem si špatně označila rajčatová semínka, v doměnce, že jsem si z loňské úrody pro letošek vybrala jen ty co jsem chtěla. Opak je pravdou, kromě dvou sazenic Pedra co mi Jarča darovala mi vyrostly všechny ty toho neobvyklého tvaru, které jsem

Dnes mě vnučka zase pobavila novou písničkou. Kam na ně to čtyřleté dítě chodí?  No fakt, to mi nějak uniká, ale těch možností je tolik, že já, když jsem byla takhle malá jsem o nich neměla ani ponětí....Jo, možná mi bylo aspoň  trochu jasné rčení, když jsem slyšela,  že svatá Markyta hodila srp do žita. A kdybych slyšela, že nějaká Markéta je kost, jaká "bije" bych tenkrát 

Západy slunka mám ráda, když  není obloha úplně vymetená a  nějaký ten mráček vstoupí slunci do cesty, to bývá pěkná podívaná...Včera jsem prošla sestřinou zahradou, za plotem loukou podle políčka a hlavou mi proběhla vzpomínka na ty časy,  kdy v těchto místech kdysi  býval také můj domov.  Jestlipak jsem se tehdy občas zahleděla k horizontu když za něj slunko mizelo, jestlipak

S trochou nostalgie mě teď vzpomínka zanese hodně, opravdu hodně roků zpátky, kdy jsem v jednom hojném roce jezdila do zdislavských lesů s kbelíkem na borůvky. Vlakem, vždycky po páté hodině ranní. A  Zdislava byla i pátou zastávkou od té naší, a z vlaku jsem tam nevystupovala sama, to bylo lidí

Třapatka -echinacea už láká motýly na jejich sladké hodování, sem tam si i čmelda smlsne, pro všechny je toho na květech dost. Všimla jsem si, že těch motýlů i čmeláčků už není tolik vidět, jako v letech minulých a o včelkách se nám bude asi už jen zdát....Stála jsem nehnutě a dívala se jak se motýl na květu usadil, křidélka k sobě semknutá, ani se nehnul.Tak je otevři , v duchu ho přemlouvám,

Měla jsem v plánu že se s vnoučaty svezeme vlakem, jenom pár zastávek, nedaleko za humna. Dojdeme k zámku Lemberk, dáme se starou lipovou alejí, zastavíme se u Zdislaviny studánky, ochutnáme zázračnou léčivou vodu a vším co cestou potkáme se dosyta pokocháme a pak zase k vlaku a zpátky domů. Jenže z mého plánu nakonec sešlo, o své pohybové  indispozici tu nebudu vykládat, už takhle mě to pořádně