Adil | co život přináší

Celá včerejší neděle byla taková nevlídná, venku chladno a co chvíli přeprška, prostě takový nanicovatý den. Odpoledne jakoby se mi do ničeho nechtělo, ani po knize sáhnout,  takové rozpoložení, no, však to také jistě znáte.  A fotbalový zápas Anglie s Panamou, který v přímém přenosu můj muž sledoval v telce mě fakt vůbec nezajímal, já potřebovala vypadnout z domu ven, ale courat se v

"Co děláš, už jste po obědě ? -  v neděli, krátce po poledni, mi zavolala Jarča. "Nechceš jet s námi na chvíli k lesu ? Projít se po cestě na Černém kopci, odkud jsou dolů výhledy." Jééé, lákavá nabídka, takovou vítám, čím si to zasloužím že si na mne vzpomenou, to se tedy mám !  Křídla už mám trvale přistřižena,  vím že se tu opakuju s tím,  že mi nohy brání

Ale v  pátek jsem se opravdu báječně pobavila v hledišti našeho krásného divadla,  když jsem z pěkného místa v šesté řadě sledovala jak Eliška Balzerová excelentně rozehrává svou roli, ve známé hře

"Teri, půjdeme s kytičkou na hřbitov zapálit svíčku" -řekla jsem malé vnučce, " ještě si natáhnu jiné kalhoty a můžeme jít".  Ty gatě jsou takové retro,  se dvěmi kapsami na přední části, které delší  tričko bezpečně schová.  Navléknu je, Terka zírá a hned s podivem vystřelí - "BABĺĺĺ, TY MÁŠ  FTIPNÝ KAPSY !" Dělám že nechápu, ale v koutcích