Adil | co život přináší

Ne, nejde o slané slzy, ale o slzy dešťové,   bylo jich třeba, déšť se nám tu  vyhýbal a zemi chyběla vláha.

Ohnutá záda  a prsty rukou v zemi zabořené, rok co rok, stejný obrázek v tento čas....Nic nového pod sluncem, "mazlit" se s hlínou a myšlenky nechat  plynout, na chvíli se narovnat a protáhnout hřbet, svým dílem se pokochat, to musí znát snad každý zahrádkář. Ta píle nebývá marná, když se za sebe ohlédneš, většinou nějakou  stopu ta bohulibá činnost zanechá...

Aspoň na chvíli zastavit čas, to by nebylo marné, ale ten si neúprosně pádí, frrrr..... je ráno a hned večer, a den je rychle pryč...Prvního jsem tu vítala ten měsíc máj a ani jsme se nenadáli a zítra nám na dveře zaklepou "zmrzlíci", věřím však, že v ledovém šatě nepřijdou ! To tak, jabloně už krásně kvetou a o nějaký mrazík žádná z nich nestojí. Všimla jsem si, že svěží zelená na stromech,

No jo, to se říkává, když  tě něco nečekaně potká, když se něco stane, nebo tě dostihne.... Přišla mi pozvánka na jedno zasedání a já už tušila proč, a přiznám, že se mi tam nechtělo jít. Nakonec, mohla jsem se omluvit, nějaká výmluva by se lehce našla, ale přece nebudu lhát, to se nedělá !  Nevím jak jsem k tomu přišla, ale mohlo by mě těšit  takové uznání, co se mi dostalo......

Občas to s oblibou říkám, ani nevím proč,  asi se mi tím něco připomíná...už to mám !  No přece slepice ! Stačí je chvíli pozorovat, tu hrábnou, tam hrábnou, a  jak je zem přitahuje, tak se v ní rády popelí.  Ani popele není třeba, stačí jim malý a suchý dolíček, šup do něj, zavrtí se, a křídly si trochu pomůžou.....Když jsem jim nasypala  popel, ne z uhlí, ale jemný jen