Adil | co život přináší

V nedělním odpoledni mě naše rodinka vytáhla ven, okouknout kudy poblíž řeky Nisy vede jedna nová cyklostezka. Prostě jen tak se kousek po ní projít. Cyklistům jsme se vyhýbat nemuseli, téměř jsme žádné nepotkali, na projížďku bylo dost  větrno a chladno.  Cesta byla upravená, tak ne jen pod nohy, ale kolem jsem se dívala...Tam, za řekou ve stráni mě zaujala malá skála co si někdo zvolil

Takhle si dopoledne sedím u kuchyňského stolu,  přehrabuju se  v semínkách, ve vlastnoručně nasušených  i v nakoupených, a Terka mi dělá společnost. Je nejvyšší čas dát naklíčit aspoň pár paprik, sice jsem se zařekla, že už je pěstovat nebudu, ale holt neumím dodržet slovo, prostě tomu vábení neodolám. K tomu si s vnučkou povídáme, za zády hodiny na zdi, a aby řeč nestála tak se

Sobotní pozvání přišlo tak nečekaně, zrovna jsem věšela prádlo na sušák, když mi začal vyzvánět telefon. "Co děláš ? Jsi sama doma, nechceš se s námi někam podívat? Tak za dvacet minut jsme u tebe, jo?"- volala mi sestra Jarča.  Tak honem přiložit do kotle, aby topení nevyhaslo, rychle se obléknout, popadnout foťák, nezbytné hole a kamsi hurá, i když ještě nevím kam.... Asi někam

Únor už je tady... a podle toho jak to venku vypadá má co dohánět aby potvrdil platnost  známého rčení, že únor bílý, pole sílí....Dnes bylo jako v předjaří a teploměr se vyšplhal nad deset stupňů když po zimě ani stopa. Sněženky už se v trávníku ze spánku probudily a chystají se rozkvést, a dokonce i první narcisky nesměle vystrčily špičky svých lístků, i když na to mají ještě čas.

Zdá se, že se k nám trvale nastěhoval, i když jsme ho nezvali, ale místa je tu dost...Krtek, krteček, ten se nikdy neptá a usadí se, kde se mu zachce, kde se mu líbí, kde má klídek a kde mu to vyhovuje. Nijak nezahálí a sem a tam v podzemí rejduje, koukejte, teď jsem zrovna tady, hlásí se čerstvými kupkami navršené zeminy. Už jsem pár krtinců na zahradě rozhrabala a on se mnou soutěží a snaží se