Nedávno se mě zeptala Nena, zda bych chtěla darovat život. Abych to upřesnila - ne můj vlastní, ale zachránit život jednomu krásnému kohoutímu mládenci. A já, holka měkkosrdcatá,  jsem se rozhodla, že ten dobrý skutek udělám a  toho junáka mezi své slípky vezmu. A pošetile jsme se domnívala,

Jak vidíte, o mne se tu vůbec nejedná . Dostala se mi do rukou tato knížka, kterou napsala Ljuba Skořepová , a musím říci, že se jí povedla. Vyznává v ní lásku k přírodě a ke své vlastní zahrádce .

A tak pár slov v úvodu této knížky leccos o autorce napoví:

Kdyby ten "Můj"

Toho 19.1. jsme byli na veselé notě,druhý den byl posmutnělý...Hlava plná vzpomínek na  pondělní ráno před dvaadvaceti lety, kdy nečekaně zemřela naše maminka. Tak každého dvacátého ledna mé kroky vedou na hřbitov, chvíli postát a zapálit svíčku a vrátit se v myšlenkách  zpátky....

Nešla jsem sama, měla jsem doprovod, rodinku mého syna.  Bylo pěkné počasí co lákalo k procházce

To je magické datum pro jednu z mých sester, pro tu první z nich.Bylo devatenáctého ledna a  v našem velkém domě se chystal na svět človíček. Do paměti ještě malé holky se vryl  malý střípeček a to slova sousedky paní Jirkové, která se u nás objevila : "Ohřejte hodně horké vody a běžte pro porodní bábu" - tak tohle v dětské hlavě zůstalo pevně uložené napořád. Že mne a staršího

I to život přináší, že člověk tropí hlouposti - jen se přiznejte, že vám by se nikdy nic nestalo? Nic takového,  kdy jste si říkali,  že váš rozum zůstal  "doma", že se ještě neprobudil...Jen s pravdou ven, nikdo  není tak dokonalý, aby měl rozum bez skvrnky....

Tak tu teď klidně a bez obalu prásknu něco na sebe, na dnešní dopoledne, kdy  už jsem byla

Abych to upřesnila, já nikam nejedu, to jen den za dnem si jedou tou vrtošivou zimou, a je jim fuk jaké je zrovna počasí. Vím, že nejsem sama, je nás moře,co máme rádi trochu modře nad hlavou. A modř teď nějak abstinuje, možná natruc, když se v létě předala....Už celý měsíc je v karanténě, ne a ne se na obloze v celé kráse ukázat. Včera ráno kouknu z okna, zdá se, že se vyčasí a slunko šedou deku

Včera celý den pršelo a jak bylo dnes? Bílá a mokrem ztěžklá sněhová duchna pokryla celou zem. A z šedivé oblohy se sypalo bez ustání a na silnici auta rozježděnou břečkou kropila náhodné kolemjdoucí. Měla jsem cestu do města, na první letošní setkání s kamarádkou při kávě. A kdybych jí to neslíbila, tu cestu bych si odpustila.Na naší zastávce MHD máme  pěknou prosklenou čekárnu, a už moderní,

Do nového roku jsem si žádná předsevzetí nedávala, že třeba zhubnu, i když  to by mi na škodu nebylo....! Ale  větší neřesti snad ani nemám, nikoho netýrám, nikoho nebiju, vařím a uklízím, a  po nesplnitelném už netoužím. To co na mne každý den čeká,  to se prostě stane, zázraky se nedějí. Moje slova tu jsou možná trochu pesimistická a zavánějí smířením s každodenní šedivou

Nemůžu tvrdit, že poslední předvánoční týden byl pro mne zahalen rouškou klidu, ale zvládla jsem ho  tak, abych po štědrovečerní večeři nakonec  "neodpadla". Já zůstala  bdělá až do jedné po půlnoci !  To zas tak těžké nebylo, jak se říká - jsem jako sova.... Třetí adventní neděli jsem si s vnoučaty  poslechla malý koncert hudební skupiny Flastr, v našem malém

První větší příval sněhu příroda jistě uvítala ale mé vzrostlé borovici uštědřil pořádnou "ťafku", ani žádný silný vichr k tomu nepotřeboval....Můj strom, si jako svůj nedotknutelný chráním, protože jsem si ho kdysi sama u domu vysadila. A pak, borovice mám ze všech jehličňanů nejraději, protože tak pěkně voní. Ale už několikrát o nějaké větve přišla, i Kyril jí kdysi ublížil, ale nepamatuji,