Poslední říjnové dny jsem si dopřála trochu výletů,  a že podzimní práce venku nemám zdaleka hotové, to mne vůbec netížilo. Skoro jsem měla pocit, že když ne teď, tak už se do přírody hned tak nedostanu. A také mi nahrálo, že mne navštívila sestra Maruš a hned zase neodjela jak bývá běžné

Není výlet jako výlet....Dnes jsem měla výlet jedinečný, byl to výlet do nebes !  Počasí přálo, obloha azurová a studený větřík ničemu nevadil. Před desátou ranní, ve chvilce očekávání .....

Počasí se rapidně zhoršilo, je tam tak  -že by ani psa nevyhnal, jak se někdy říká. No, v úterním odpoledni jsme měli kliku,  dnes by to u Martinské stěny tak pohádkové nebylo. A venku mi zůstalo tolik práce, ještě rozkvetlé jiřiny větrem rozválené, nic nezryto, ve skleníku binec, no to jsem špatný hospodář....

To  jen takova výmluva, v tom skleníku se přece uklízet i rýt

Podzimní neděle lákala do přírody, já však nemohla být pánem svého času, byla jsem jak na trní.  Ale přece jen k večeru malá procházka byla, i když už sluníčko zapadlo za obzor. Cestou, vinoucí se pod bukovou strání jsme se spadaným listím pomalu brouzdali až k Martinské stěně, malé vyhlídce na

Posledním výletem do Jizerek jsem se tak namlsala, že jsem s radostí kývla na synovu nabídku. "Mami, mohli bychom se podívat na Oybin, tam by se ti líbilo ! Ve čtvrtek mám volno, když vyjde počasí, bude to fajn." Tak jsem si plánovala, jak se pokochám jednou vyhlídkou od romantické zříceniny v Žitavském pohoří. A když bude sluníčko, tak výhled bude jedna báseň, a k tomu zlatavě probarvené

Jasně, toho rčení bych se občas měla držet. ..........

No, taková prkotina - dýně ! A veliký kompost s humósní zeminou, tomu nejde odolat.  Mám ve zvyku si různá semínka sbírat, nejen z květinek, ale i z rajčat

V Jizerských horách, na malém skalisku na samém vrcholu Olivetské, kdysi stála maličká chajda, zřejmě přístřešek sloužící k ukrytí při nepříznivém počasí.  Možná i lesním dělníkům v dobách, kdy byly Jizerky žalostně zdevastovány a bylo nutné vysazovat nové stromky. Na toto místo mne před dvanácti

Včera, když jsme šli zvolna ke škole, stihli jsme se s Matějem cestou dívat, co je v okolní trávě pavučin. Padala lehká mlha, tráva studenou rosou ztěžklá, v noci už chladno,ale ti drobouncí tvorečkové vůbec nezaháleli, kdoví kdy stihli utkat své koberečky a závojíčky na všemožných místech, kde se jen dá. "Šmejdíka" jsem sebou v kapse neměla, ale nakonec mi nedalo, když jsem přišla domů,

Na svět přišlo děťátko,

k zulíbání děvčátko,

tak na Václava sláva byla,

když Nelinka se narodila.

Korálek další na rodinné šňůře,

tak hodně štěstí na životní

Máte rádi bramboráky ? Já je ráda mám,  a tak mi nevadí,, že svou typickou vůní, česnekem znásobenou, jednou za čas  na chvíli zamoří celý náš dům. Pěkně do zlatova, lehounce křupavý, málokdo by bramborákům odolal.  "Dal bych si bramboráky ", před pár dny nadhodila hlava rodiny.   K obědu co dům dá, tak