"Přijďte se k nám podívat, pořídili jsme si nového psa."

"Opravdu ? A nekouše ?"

"To nevíme, a tak to potřebujeme vyzkoušet..."

Každé ráno , před osmou, vodím prvňáčka Matěje ke škole a na cestu nám stačí tak deset minut.  A pak před dvanáctou, stejnou cestou mašíruju znovu....Tedy nic tak zvláštního, ale přece jen ta ranní cesta jednu stinnou stránku  má. Jsou to auta, většinou samé větší "káry", a chodec se musí mít na pozoru, oči na šťopkách! V tu dobu je provoz jako na autostrádě, zarostlé příkopy,

Dnes jsem si všimla jednoho stromu, že už se převléká do žluté, to je neklamné znamení podzimu. A tak už ho tu máme....

"Nechceš s námi do lesa ?" volá na mne přes plot sousedka.  "Mohly by být houby, když pořád prší, chtěla bych si jich pár nasušit..." 

Přišlo pozvání na svatbu. Bude se vdávat Matějova sestřenice a moje vnučka Hanča. Na takovou slavnostní příležitost se musíme přece také  slavnostně obléknout... Máťa má vybráno - přál si bílou košili s parádní kravatou, přišel se mi ten malý frajer ukázat až ven..."babí, sluší mi to...?"

Na víkend odjel Matěj s rodiči k druhé babičce a tak jsem měla příležitost mít Kryštůfka jenom pro sebe, chtěla jsem mu vynahradit svoji pozornost. "Kryštůfku, zůstaneš u nás přes noc a taky půjdeme spolu na procházku , třeba do lesa, jo ?" "Ne, babí, ja nemůžu, já mám svůj pokojíček, víš..?" Dal mi košem vzápětí. Jo, kdyby byl doma Matěj, to by nezaváhal, ani vteřinku.

Jedno  sobotní odpoledne vzala drátěný košík a vydala se na domácí pole za zahradu, aby nakopala brambory k nedělnímu obědu. Když už, tak jich vykopu víc, napadlo ji, ať jich je doma víc pro příště. Vzala motyku ukrytou v brázdě a dala se do díla. Bavlněná šatová zástěra

Teď si někde můžou vesele prozpěvovat - " v tej naší áleji, švestky se válejí..."  Zralé, modré a slaďoučké švestičky, kdo by je neměl rád ?  Jen letmo vzpomenu na moje dětství, na velkou zahradu  a  na dvě řady stromů, švestkami obsypaných. Všechny tam kdysi vysázel táta, bohatě plodily, snad každý rok.  A my, děti, jsme mívaly za úkol ty švestky ze štaflí otrhat.

A tak tu máme pravé babí léto, mohlo by vydržet hodně dlouho, třeba až do konce října...No, to bych toho zase chtěla nějak moc, ne ?  No, není to paráda, když je hned po ránu obloha vymetená, nikde ani smítko z jediného mráčku, klídek, ani lísteček se nepohne, prostě bude krásný den a navíc,

Povídá sousedka - " ten váš chlapeček je tak hezký, ale proč jste mu dali takové jméno, Bonifácek ?" "No, víte, to máte tak.  To se mi přihodilo za bony a pak těch facek od táty. když se to dozvěděl !  Tak tohle je vtípek, ale své jméno si nevybíráme sami, jak bychom taky mohli, dostaneme ho do vínku od rodičů, a hned po narození. A některá jména jsou uchu lahodící,

Letní dny pomalu končí, dávají nám sbohem, babí léto najednou vystřídal déšť, a že ta šedivá deka nad námi je pořádně nacucaná, tak ji nahoře někdo pečlivě ždímá a ždímá....

Prý prší-li hodně v září, vesele se sedlák tváří....No, snad tu konečně porostou houby, už se mi k uším doneslo,