Ty seš ale popletka ! - řekla by mi Terka, kdybych před ní nahlas lamentovala nad svou nepozorností. Ale co, o nic tak závažného nejde,  prostě jsem si špatně označila rajčatová semínka, v doměnce, že jsem si z loňské úrody pro letošek vybrala jen ty co jsem chtěla. Opak je pravdou, kromě dvou sazenic Pedra co mi Jarča darovala mi vyrostly všechny ty toho neobvyklého tvaru, které jsem

Dnes mě vnučka zase pobavila novou písničkou. Kam na ně to čtyřleté dítě chodí?  No fakt, to mi nějak uniká, ale těch možností je tolik, že já, když jsem byla takhle malá jsem o nich neměla ani ponětí....Jo, možná mi bylo aspoň  trochu jasné rčení, když jsem slyšela,  že svatá Markyta hodila srp do žita. A kdybych slyšela, že nějaká Markéta je kost, jaká "bije" bych tenkrát 

Západy slunka mám ráda, když  není obloha úplně vymetená a  nějaký ten mráček vstoupí slunci do cesty, to bývá pěkná podívaná...Včera jsem prošla sestřinou zahradou, za plotem loukou podle políčka a hlavou mi proběhla vzpomínka na ty časy,  kdy v těchto místech kdysi  býval také můj domov.  Jestlipak jsem se tehdy občas zahleděla k horizontu když za něj slunko mizelo, jestlipak

S trochou nostalgie mě teď vzpomínka zanese hodně, opravdu hodně roků zpátky, kdy jsem v jednom hojném roce jezdila do zdislavských lesů s kbelíkem na borůvky. Vlakem, vždycky po páté hodině ranní. A  Zdislava byla i pátou zastávkou od té naší, a z vlaku jsem tam nevystupovala sama, to bylo lidí

Třapatka -echinacea už láká motýly na jejich sladké hodování, sem tam si i čmelda smlsne, pro všechny je toho na květech dost. Všimla jsem si, že těch motýlů i čmeláčků už není tolik vidět, jako v letech minulých a o včelkách se nám bude asi už jen zdát....Stála jsem nehnutě a dívala se jak se motýl na květu usadil, křidélka k sobě semknutá, ani se nehnul.Tak je otevři , v duchu ho přemlouvám,

Měla jsem v plánu že se s vnoučaty svezeme vlakem, jenom pár zastávek, nedaleko za humna. Dojdeme k zámku Lemberk, dáme se starou lipovou alejí, zastavíme se u Zdislaviny studánky, ochutnáme zázračnou léčivou vodu a vším co cestou potkáme se dosyta pokocháme a pak zase k vlaku a zpátky domů. Jenže z mého plánu nakonec sešlo, o své pohybové  indispozici tu nebudu vykládat, už takhle mě to pořádně

Juka je vznosná okrasná rostlina, v tento čas se nedá přehlédnout jak  mnohde bohatě kvete.  Na naší zahradě také nechybí a letos mě potěšila hned čtyřmi vysokými stvoly, po loňském útlumu, kdy naopak vůbec nekvetla. Kdo juku zná tak jistě ví, že květ nasazuje až z nově vytvořené listové růžice, a ta stará časem odumírá. Zasloužila by si jistě lepší místo, tak jako plno jiných rostlinek

Dcerku jsem neměla, jen samé kluky kolem sebe a tak si přítomnosti jedné  malé ženské užívám  už jen  v babičkovské roli ...Žijeme pod jednou střechou a když je potřeba babička pohlídá a dost často se tou rozumbradou baví, škoda, že se čas zastavit nedá...Ta se moc ráda převléká za

Byl to pro mne neplánovaný minivýlet, rozhodnutí ze dne na druhý den. Nabídku svézt se pohodlně autem až na Jizerku jsem neodmítla. Švára jel na osadu něco opravovat, traktor či jiný zemědělský stroj a Jarča mi navrhla - pojeď s námi, někde se spolu projdeme. Když jsme se v cíli obě vyvalily z auta, jen tak z legrace Jaruš použila známou hlášku - "to je dost dědku, žes nás taky někam vyvez"

Poklid včerejšího rána přehlušil neobvyklý  ptačí křik, to nebylo žádné líbezné  ptačí štěbetání, ale pravé "špačkování ".  To bylo rámusu jako na nějakém tržišti, kde jeden druhého překřikuje, a také se používá rčení  -  "ten pořád špačkuje" , to když