Adil | co život přináší

Teď už nezbývá nic jiného,  už jen zaklepat na tu pomyslnou bránu a ámen -  všechno nenávratně zmizí.....

Byla to zajímavá stavba, malý zámeček v udržovaném parku, kde rostly rhododendrony a keře žlutých vonících azalek, park plný různých stromů a dole pod zalesněnou strání v zátočině šuměla řeka Nisa. Nevím kdo zámeček kdysi dal postavit, ale domnívám se, že

Je dotěrné sálavé vedro, až pod kůži proniká a všude se roztahuje,  žíznivé kvítí vadne a ani lístek se nepohne, a člověk je rád, že ještě dýchá....Hic jako v pekle, nebo horko jak na Sahaře, říká se, ale kdo ví,  já v pekle ani v poušti  nebyla. Lenivě sedím ve stínu altánu,  malé jezírko nadosah, a k tomu dvě oči a dvě uši mám, to není málo přece  !  Přesto se mi

Jo, kdybych je nechtěla, tak bych je neměla....ty moje růže ! Když se pyšní záplavou květů, to je pokoukání, a pak když odkvetou a je nutné je stříhat, ostré trny převezmou slovo, a ruce jsou zdrápané natotata, i když se bráním sebevíc. Jo, kdybych je nechtěla, tak bych je neměla....

V pozdním nedělním odpoledni se sluníčko schovalo,  ale v příjemném teplu jsem se pustila do zapleveleného zeleninového záhonu. Zem byla suchá a sypká, šlo mi  to od ruky docela snadno a když jsem si po chvíli rovnala shrbená záda tak mě pohled tentokrát netáhl k Ještědu, ale na druhou stranu,  k Jizerkám. Nad nimi bylo pošmourno až černo, asi už tam pršelo. Ale v sobotu, tam bylo

Ještě je docela hezky, Terka v kočárku ještě spí a než se vzbudí, mohli bychom vyjet nahoru na Ještěd, jen se rozhlédnout a zase hned zpátky, teď večer by to šlo, pojeď s námi - lákal mě synátor.  A když to jde, takovou nabídku neodmítám, jsem ráda za každou podobnou.... Ale až k vrcholu to nešlo, na horním parkovišti svítila červená stopka, nahoře bylo obsazeno.  Vydali jsme se dál pěšky,

Pár horkých letních dní mne zdolávalo, bodejť ne, už nejsem mladice co touží chytat bronz !  Jsou prázdniny, a děti mají prééé, to mnohá babička má s vnoučaty hromadu potěšení .A stačí je i pozorovat když si spolu hrají, jako ti naši dva kluci, bratránci. Těch různých nápadů a vylomenin,  jen ať si to užijí, dětství mají jen jedno. Když se tak dívám na dvouměsíční Terezku, jak už se na