Adil | co život přináší

Nevím proč mám toto známé rčení tady na blogu jako motto - asi se mi líbilo.  Tak dělej, dělej...nojo,  co pořád máš, živote můj, vždyť já se přízemně každý den snažím !  Po vyjeté koleji, jede můj vlak, nestaví nikde, až jednou zastaví na konečné, můj život je v něm pasažér...No nic, už nebudu to rozvádět.

Krátce po poledni, když jsem naložila pár

To tedy nechce, a zrovna tady u nás, v kraji, kterému se někdy právem říká "nočník Evropy", neboť tu pršívá docela často. Na to tvrzení jsem nepřišla já, ale už kdysi dávno to vyslovil jeden můj učitel zeměpisu na základce, a já dávala pozor, abych ten výrok nezapoměla. Jenže teď kápnout nechce, nechce nám zapršet tak akorát, máme tu sucho a vyprahlo, je pořádné letní vedro

Nenapadá mě jiný kraj, než ten náš, jizerskohorský, tady má duše vždycky pookřeje.......

Je léto, je krásně a když  teplý vzduch horce sálá, je příjemné smočit se ve vodě. " Babíí, půjdeš se mnou na zahradu k bazénu ? Je vedro, chtěl bych se potápět..." neměl Matěj stání hned po ránu. "Ale jo, půjdu, tak před desátou, až nachystám všechno k obědu, to sluníčko bude ještě víc hřát, ale tak nejvíc na hodinku, platí ? A odpoledne bude na koupání

Jo, brambory...Už kvetou, a nať bohatých keřů už typicky voní, a na úhledné políčko se hezky kouká, to je pravda. Ale ten všudypřítomný plevel se nedá, pěkně se v hustém bramborovém  porostu krčí, maskuje a schovává, takový příživník je to !  Co jiného zbývá, pryč s ním co nejdříve, než vykvete a své potomstvo  nakonec rozsemení. Včera zvečera jsem popadla pracovní rukavice,  šup