Nevím proč mám toto známé rčení tady na blogu jako motto - asi se mi líbilo.  Tak dělej, dělej...nojo,  co pořád máš, živote můj, vždyť já se přízemně každý den snažím !  Po vyjeté koleji, jede můj vlak, nestaví nikde, až jednou zastaví na konečné, můj život je v něm pasažér...No nic, už nebudu to rozvádět.

Krátce po poledni, když jsem naložila pár

Celý týden si užívám šestiletého vnoučka Kryštůfka, a že jeho bratránek Matěj není doma, nemohou řádit spolu, to by si na zahradě sami dva vystačili, to by bylo rodeo !  A počasí nám přálo, jako na objednávku, bylo slunko a teplíčko.  "Mohli byste odpoledne přijít, Kryštof by mohl

To tedy nechce, a zrovna tady u nás, v kraji, kterému se někdy právem říká "nočník Evropy", neboť tu pršívá docela často. Na to tvrzení jsem nepřišla já, ale už kdysi dávno to vyslovil jeden můj učitel zeměpisu na základce, a já dávala pozor, abych ten výrok nezapoměla. Jenže teď kápnout nechce, nechce nám zapršet tak akorát, máme tu sucho a vyprahlo, je pořádné letní vedro

Občas se mi  mihne jakási vzpomínka, na pouhý okamžik, co se v něm dělo, byť je to malichernost, taková blbina, a ono to, nevím proč, v paměti zakotvilo... Kdysi, musím  říci, že už je to dávno, když v naší vsi bylo ještě JZD,  kdy se tu ještě hospodařilo. Pole s obilím, bramborami i krmnou řepou, na lukách se sušilo seno, no mohla bych básnit, jaké to bylo....nic z toho tu

Nenapadá mě jiný kraj, než ten náš, jizerskohorský, tady má duše vždycky pookřeje.......

Potká kamarád Pepu :  "Tak co, už jsi se konečně oženil , nebo si pořád vaříš sám ?"   "No, obojí..."

Ptají se pana Opršálka :  "Proč jsi včera nebyl v hospodě ?"  "Moje žena se rozhodla, že se mi tam nechce !"

"Paní Kropáčková, co dělá váš

Je léto, je krásně a když  teplý vzduch horce sálá, je příjemné smočit se ve vodě. " Babíí, půjdeš se mnou na zahradu k bazénu ? Je vedro, chtěl bych se potápět..." neměl Matěj stání hned po ránu. "Ale jo, půjdu, tak před desátou, až nachystám všechno k obědu, to sluníčko bude ještě víc hřát, ale tak nejvíc na hodinku, platí ? A odpoledne bude na koupání

Vím, budu se opakovat, už pokolikáté ? Že každé ráno, den co den, zdvihnu havu a pohlédnu tam nahoru, chvíli se dívám, a své myšlenky nechávám tiše plynout a vznášet se k nekonečnu oblohy. Mám nejradši blankytnou modř, kdo by neměl, za ní vzápětí přichází sluníčko, kdo

Jo, brambory...Už kvetou, a nať bohatých keřů už typicky voní, a na úhledné políčko se hezky kouká, to je pravda. Ale ten všudypřítomný plevel se nedá, pěkně se v hustém bramborovém  porostu krčí, maskuje a schovává, takový příživník je to !  Co jiného zbývá, pryč s ním co nejdříve, než vykvete a své potomstvo  nakonec rozsemení. Včera zvečera jsem popadla pracovní rukavice,  šup

Nakoukla jsem do malé zahrádky pod okny jednoho domu a jen jsem zírala, skoro závistivě, že takové lilie nemám !