K Y T K O M Á N I E .

Moje chronická nemoc, nevím, jestli je nakažlivá, a ani nevím kde jsem k ní přišla.... Prostě ji mám, a basta !!  Na rady druhých se   léčit nehodlám, jak klíště se drží, celou mne svázala....

Popravdě,

Správný houbař chodí do lesa zrána, ještě dřív, než slunko vystoupá vysoko na oblohu, odpoledne se prý už nic nenajde...

V pátek bylo teplo, celý den hic, a odpoledne,po práci ,mě mladí lákali - "nechceš s námi jít na houby ? pojedem do Zdislavy,

Tihle dva kluci, když se sejdou, to je vám opravdu sehraná dvojka lupenů, tyhle obrázky to na ně prozradí samy, netřeba komentáře.... 

Hráli si venku a takhle se na to vymódili !  "Kluci, já si vás vyfotím

Myslet na zimu zrovna teď ? Vždyť je červenec ! Ale kdy jindy? Udělat se to musí....

Dříví už je rozřezáno, kdopak tu hromadu rozštípá?

Tak  tady je jeden konec vesnice, místo pro mne nejbližší a také nejmilejší.  Říká se tu Na Čihadlech.  Do předposledního domku, který kdysi postavil dědeček, maminčin otec, jsme s bráškou párkrát přijeli na celé prázdniny. A  to co mi utkvělo v paměti je jenom to hezké, a vzpomínka to hezké jakoby znásobí, tak už to asi bývá. Nevím čím to, ale asi jsem vše

Necelé tři hodiny cesty autem z domova a jsme tady - Libice nad Doubravou.  Jak já se těšila až se porozhlédnu , co vše mi připomene bezstarostný prázdninový čas. Minulý čas, téměř před šedesáti lety. Tenkrát to byla malebná víska, ale ne ledajaká.  Měla školu, kostelík, zámek a poštu, prodejnu potravin i prodejnu bot, kolářství, truhlářství, ševce i kovárnu, dokonce

Zas musím fňukat, fňuky, fňuk, že se mi do ničeho nechce ! Ne že bych neměla do čeho píchnout, v baráku je tolik různé práce, jen chuti se k ní nedostává ! Já jsem totiž radši venku, v zimě si zavřená domova užiju

Už od večera pořád prší, každou chvíli přímo leje, co jen nám to dělá, ten nebeský uplakánek ?  Máme prosbu, uplakánku, chceme kousek modré ! Kousek modré nad hlavou....

A teď vážně, jen co jsem prosbu vyslovila, kouknu z okna, div se světe !

Mezi mraky  modrá

Bylo nedělní odpoledne, chvíli sluníčko, chvíli zas déšť, pěkně na střídačku. "Pojeďte s námi na výlet, Bozkovské jeskyně  zvládnete.." zvou nás naši mladí. Já s radostí přijímám a dědouše po chvilce přemluvili.  Pak v autě koukám, nějaká novinka ! Na palubní desce si hoví navigace. "To mám předčasný dárek k narozkám" chlubí se syn, "tak ho dnes poprvé vyzkouším

Ještě jsem plná dojmů z nedávné procházky Jizerkou a tak se tam vracím ještě jednou, s takovou vzpomínkou, po stopách minulosti....

Bylo to v máji, v roce 1960. Přijel sem autobus s jednou třídou, jedné školy. Třicet děvčat a jeden mladý učitel, prostě taková studentská

Něco pravdy na tom bude ! Když si Jaruš plánovala, že pražského bratrance zavede k soutoku Jizery s Jizerkou, v koutku mé duše jsem měla přání, jé, kdybych tak mohla také...co mi v tom brání, to nechci vysvětlovat...prostě tak jsem jim přála, ať počasí vyjde, ať si ten výlet užijou. Pátek už od rána prosluněný a já se loudám zahradou, přiznám, že jsem v myšlenkách s nimi a někdo mi volá mobilem.  Má

Proč tenhle nadpis ?  To se dozvíte až na konci....

Chtěla jsem napsat o Jizerce, o včerejším malém putování pod žhavým slunkem, a že o tom obrázky řeknou více, musela jsem to odložit. Nemám je zatím připravené, měla jsem tady Kryštůfka. Není to dítko, co v koutě stojí,

Když se ta naše rodina sejde ve větším počtu  a skončíme pod altánem tak i na turnaj v šipkách dojde. "Kdo bude hrát?" -ozve se běžná otázka. "Já, já taky, já, já, já...."někdy až sedm hráčů se přihásí.Kdo začne nelosujem,

No, je ráno, po nočním dešti, vzduch je osvěžený, po dvou dnech parna docela fajn....

Nechcete ochutnat bublaninu ? Recept od Skautíka - snadný a rychlý, prostě raz dva, a je hotovo! Jo, nejdřív tu byla v jednom článečku buchlanina, docela zajímavé...a tak buchlanina nebo bublanina ? Co na