Adil | co život přináší

Přišel k nám bůhvíodkud, nikdo se po něm nesháněl, sedl si ke dveřím a trpělivě čekal až mu někdo otevře. Černý jako uhel,  jen žluté oči  mu svítily jako dvě lampičky a s upřeným pohledem vybízely - jsem jako ten tuláček opuštěný, nevím, kde je můj poslední domov a já bych moc rád nějaký měl. Jsem z toho smutný, nikdo mne nehledá, to už mě můj páníček nechce ?  -Já nechci žít jako

Horké sobotní odpoledne přivábilo mračna, přivábilo hromy a přivábilo déšť. Ve větru do oken třískaly proudy vody, i pár krup spadlo, a zlověstně hřmělo tak blízko, až  z toho šel strach. Docela krátké bylo to divadlo a pak se vše uklidnilo. Fajn, zas bude zalito, zas je vody plný sud, zas je nová zásoba pro rostlinky, až začnou žíznit.... Nedělní ráno bylo lehce podmračené ale po parné sobotě

Nebylo to poprvé když jsem ho přistihla, jak si to ve večerním šeru štrádí po slepičím výběhu. Šla jsem se podívat, zda mladé slípky co jsem si nedávno pořídila, spořádaně  do kurníku zalezly, aby některá nezůstala sedět někde venku a nestala se vábnou kořistí kuny, která se tu někde poblíž drží. Nebo úlovkem  třeba i tchoře, či lišky, co já vím, co se tak pod rouškou noci může nebohým

Mám ji na očích každý den, vnímám jak všechno roste, jak je krása kvítí pomíjivá, co všechno odkvetlo a co se do květů  chystá, těším se pohledem, a ze všech sil snažím se tu svoji lásku opatrovat, vím o každé rostlince, o každém keři, to moje "království" pro mne moc znamená....Nechodím kolem bez povšimnutí, jak bych také mohla? Barevná paleta azalek už se  mění jen do zelené,

Ne, nejde o slané slzy, ale o slzy dešťové,   bylo jich třeba, déšť se nám tu  vyhýbal a zemi chyběla vláha.