Ráno přišel s červeným baťůžkem na zádech a hned se sháněl po dědovi. Zeptala jsem se ho kam se chystá.

"No, děda včera říkal, že půjdeme na Ještěd a potom po hřebeni až do Noviny. Podívej se, mám v batohu i dalekohled s kompasem, ještě si vezmem svačinu, nějaké pití a pro dědu dia pivo".  Vidím jak je natěšený, bere to vážně.

"Já

  Jestlipak už nad dolinou kvetou kopretiny?  To mi blesklo hlavou, když jsem jich včera u "rehábka" v trávníků pár zahlédla.  Musím, musím, chci se tam podívat, poháněla mne posedlost, chtěla jsem vidět rokvetlou louku, tak jako tenkrát, když tam kopretin bylo

Včera nám dovezli uhlí, hromada byla veliká a během dne chvílemi mžilo.  Přece v tom rodiče nenechám, napadlo Matěje, chci pomáhat, jdu na to taky......

"Babí, co děláš ?" nakoukne ze dveří Matěj.  

"Vidíš, cvičím tu nohu a poslouchám písničky, aby mi bylo veselo.  Z cédečka se linou známá slova - tam za vodou v rákosí je ukrytý prám...."Máťo, pojď,  zazpíváme si s nimi..." ,nevadí že mám "hluch" a začnu notovat.  Tam za vodou v rákosí...a Matěj se přidá.

Sice si nepamatuju, že bych někdy jako malá tahala za sebou na šňůrce kačenku, nebo nějaký vozíček, prostě hračku na kolečkách, to fakt už nevím......

Už jsem dál  nemohla koukat jak se plevelu ve skleníku daří, za chvíli by všechna rajčata přerostl, to přece nedovolím, fackovala

No jo, neděle byla i krásné počasí, po celý den až do samého večera. Jako dělané na bezva výlet, někam do přírody, nabírat síly a nic nedělat... Ale u nás se dělalo, kdo má ruce,

Včera jsem prošla kolem té zasněné, co si tam tak pod zeleným stromkem sedí a kdopak ví, o čem si přemýšlí ? A tak mi připoměla, že i já jsem kdysi takto sedávala, ale na úzké podezdívce našeho plotu,dost často poté, jak jsem dokončila své zahradnické dílo. No jo, fakt jsem se takto podobně kochávala

Je to tak, už pár dní nám tu jarní vítr fičí, nedá si pokoj ani chviličku. Navečer se už zdálo, že přinese déšť, ale do rána ani kapka ! A i dneska se svou silou  s mráčky pere a po obloze je sem tam  rozhání. A svěží zelená barvička už místy mění svůj odstín, všimli jste si ?

Není

Já vím, omílat dokola jak je krásné všechno co kvete, někoho nebaví a tak kroutí hlavou - no co, vždyť je to každý rok stejné, něco vykvete, odkvete a jede se dál....Jenže pro mne je to tak velké potěšení, tak co s tím nadělám ? Včera jsem kolem domu provedla inspekci, a ejhle !  Něco jsem objevila. Prvních pár - tedy přesně sedm hrozínků poupat na štědřenci, a to jsem měla radost !

Tři ledoví muži se už dostali ke slovu a aby se neřeklo, už k nám jen tak zlehka promlouvají...

Ale já mám tři muže, co nejsou ledoví, i když dva z nich se

Tak už tu s těmi pampeliškami dál provokovat nebudu, ale dnes jsem je hledat nemusela, rozkvetly pomalu za rohem. Já vím, plevel je to úporný, a ten kořen, když se v zahrádce přetrhne, to by se jeden vzteknul a každé to semínko je jako padáček "parašousta", ve větru někde

Čas pampelišek, čas žluťoučkých kvítků plných pylu, rostlinek mnohdy proklínaných, ale nejen pro včelky, i pro oči je to pastva, uvitý věneček na dívčí hlavě, nebo i med z těch květů chutná....každý si něco vybere.  Při cestě ke Karlovu, jsem tuhle krásu v minulých letech jednou fotila,

Vracím se na chvíli o šedesát let zpátky a docela jasně si vzpomínám, jak jsem poprvé zírala na televizi.  U Doubků, v honosné vilce na konci obce jsem tehdy seděla na židli, uprostřed pokoje, a poprvé viděla ten zázrak, kterým se mi chtěla pochlubit  jejich dcerka Irena. Co tenkrát

Na jaře se všichni těšíme na lepší počasí, na delší dny a svěží barvy v přírodě, ale počasí ovládat nemůžeme, mít tak kouzelný proutek, tak možná..... A  mně by se hodil, to mi věřte !  Ne zrovna pro to, abych májový deštík odháněla a lákala sluníčko, ale abych mohla zahodit

V prvomájovém ránu mě přišel pozdravit Matěj, zrovna jsem chystala na oběd. "Máťo, víš co je dnes za den ?"  "Babi, vím, je první květen !" 

"A jestlipak víš, že dnes by každá žena měla dostat od muže políbení ?" ptám se. "A mne ještě nikdo