Adil | co život přináší

Zážitek je týden starý, to bylo ještě předjaří. Tam za kopcem, nedaleko od nás, se táhne dlouhé údolí s malebnými chalupami nejen podle cesty, ale roztroušenými i po stráních. Projeli jsme ho až na jeho konec a já se cestou jenom kochala a "po svých" si ho projdu příště, mám to letos v plánu. Zastavili jsme pod viaduktem, známým

V posledních letech tradice masopustu "vstala z popela", na mnoha místech se už pevně uchytila, nejinak tomu je i tady,  u nás...A kromě jiného se nabízí , že se při tom můžeš beztrestně namaškařit,  nikoho tím nepohoršíš,  všichni se tím pobaví, je jedno, že třeba i na tvůj účet....  nesmíš být suchar, ale musíš umět si  ze sebe legraci udělat, mladí i staří,

Už několik dní se slunko snaží, a pohled na svět  je hned veselejší, i ti ptáčci si už prozpěvují, a  vesele jak zjara. Jako by už neplatilo - únor bílý, pole sílí, po sněhu už ani památky. Jen na kopcích se u nás ještě drží a i přírodní ledová malba na jezírku, na naší zahradě. Sněženky už o kousek poskočily,  jen víc  zdvihnout hlavičky a otevřít oči. Ten ledový obrázek jsem

V koutku duše  se tahle obava krčila a narůstala, jaký verdikt uslyším po dvou letech při kontrole na očním.  Jasně, šlo to raz dva, po důkladném vyšetření mě "potěšili" sdělením, že pro zakalení je nutné obě oči operovat. No jo, no...co se dá dělat, je to jako když se na starém stroji nějaká součástka opotřebuje, musí se taky vyměnit, aby dál fungoval lépe....A tak chtě nechtě,

Tenhle nedělní výlet v slunečném dopoledni mou psychiku nabil tak pozitivně, že ještě doma mi v uších doznívalo šplouchání klidného toku vody a vůbec, bylo to prostě fajn. Synova rodinka mě vzala na tuhle pěknou procházku podle vody, fotky řeknou víc, nebudu to rozvádět...