Jaro je tady !  Já se také řadím mezi armádu těch nedočkavých, už aby svěží zeleň hrála prim, a vše co může, aby už rozkvetlo, i ti ptáčci si v ranním rozbřesku už  vesle prozpěvují. Jak  to ale bývá, počasi jako na houpačce, v sobotu slunko a na něm teplíčko, jo, to bylo tak lákavé! Proběhla jsem po zahradě, co kde kvete jsem koukala. Těšila se z fialek,  ale  posmutněla

Zážitek je týden starý, to bylo ještě předjaří. Tam za kopcem, nedaleko od nás, se táhne dlouhé údolí s malebnými chalupami nejen podle cesty, ale roztroušenými i po stráních. Projeli jsme ho až na jeho konec a já se cestou jenom kochala a "po svých" si ho projdu příště, mám to letos v plánu. Zastavili jsme pod viaduktem, známým

"Babčo, tahle knížka je pro tebe, za hlídání Terky, to si jistě přečteš ráda" -  tu  novou knížku mi s úsměvem podala její mamka Š. "Tak díky, a  koukám že má  bezva název, to se  do ní co nejdřív pustím".. Britská spisovatelka Judy Leigh ve svém humorném

V posledních letech tradice masopustu "vstala z popela", na mnoha místech se už pevně uchytila, nejinak tomu je i tady,  u nás...A kromě jiného se nabízí , že se při tom můžeš beztrestně namaškařit,  nikoho tím nepohoršíš,  všichni se tím pobaví, je jedno, že třeba i na tvůj účet....  nesmíš být suchar, ale musíš umět si  ze sebe legraci udělat, mladí i staří,

To setkání nebyl žádný velký babinec, byly jsme jen tři, sešly jsme se v domácím prostředí, u jedné z nás, a bylo to moc milé. Kdysi dávno, také my tři, se v té vesničce sešly, ale to jsme celý život měly ještě před sebou, seděly jsme u chalupy na lavičce pod hruškou, a maminka J. nám ven přinesla čerstvé, a tak  voňavé kynuté buchty, nadýchané jako peřinky. Tu hrušku, co tam byla a Jarča

Už několik dní se slunko snaží, a pohled na svět  je hned veselejší, i ti ptáčci si už prozpěvují, a  vesele jak zjara. Jako by už neplatilo - únor bílý, pole sílí, po sněhu už ani památky. Jen na kopcích se u nás ještě drží a i přírodní ledová malba na jezírku, na naší zahradě. Sněženky už o kousek poskočily,  jen víc  zdvihnout hlavičky a otevřít oči. Ten ledový obrázek jsem

O čem tu pár řádků napsáno bude? O malé vzpomínce na dětství...Neúprosný a rychle pádící čas z něj střípečky  prožitků v paměti uchoval, tak si něco z nich občas připomenout bývá docela milé, ale snad už to jinak nejde,než bez dávky nostalgie....

Když to porovnávám s dnešní

V koutku duše  se tahle obava krčila a narůstala, jaký verdikt uslyším po dvou letech při kontrole na očním.  Jasně, šlo to raz dva, po důkladném vyšetření mě "potěšili" sdělením, že pro zakalení je nutné obě oči operovat. No jo, no...co se dá dělat, je to jako když se na starém stroji nějaká součástka opotřebuje, musí se taky vyměnit, aby dál fungoval lépe....A tak chtě nechtě,

V minulém článku jsem  o Kristýně nic nenapsala, jen jsem ji v úvodu představila obrázkem. Za zmínku stojí skutečnost, že  v tom místě se původně těžil lignit.  Důl je již mnoho let zatopen a vodní nádrž slouží už jen  k rekreačním účelům. Němci i Poláci to k ní mají jenom skok a tak v létě je kolem Kristýny skutečně živo, včera, při naší procházce tam byl klídek,a tak jsme

Tenhle nedělní výlet v slunečném dopoledni mou psychiku nabil tak pozitivně, že ještě doma mi v uších doznívalo šplouchání klidného toku vody a vůbec, bylo to prostě fajn. Synova rodinka mě vzala na tuhle pěknou procházku podle vody, fotky řeknou víc, nebudu to rozvádět...