Adil | co život přináší

Také to slyšíte ? Ťuk, ťuky, ťuk , kdopak nám to klepe na dveře, no přece Vánoce !  Tak si je v pohodě užijte, zvolněte a žádný stres, pokud do Štědrého dne všechno do puntíku nestihnete. Těch pár dní uteče a znovu -  ťuk, ťuky, ťuk , pusťe mě dál  -  a žezlo převezme nový rok....

Tak by se dal nazvat rozhovor dvou zdravotních sestřiček, a nebo také není píchání, jako píchání...

Píšu to, co jsem dnes vyslechla od mé dlouholeté kamarádky při společném posezení u kávy.

"Představ si, přišla do ordinace jedna matka, že dole na parkovišti má v autě už dospělého syna, 

Venku je nevlídno, do oken bubnuje déšť, a poryvy větru to umocňují a mně už od rána běží hlavou jeden strašně smutný den, právě dnes, před 45 lety...Když jsem to sobotní ráno svého tatínka doprovázela do nemocnice, ani ve snu by mne nenapadlo, že s ním mluvím už  naposled...A v paměti je to stále tak živé, jakoby by další pádící čas nic z toho nesetřel...

Při společném pátečním posezení

To přesně sedí ! Hlavou mi táhne roj myšlenek, jedna střídá druhou, tak rozporu plné, splétají se jako niť do klubíčka.....

Stále se něčím zaměstnávat, to je na chmury nejlepší lék !  Teď na řadu přišly křížaly, babičko moje milá, to od tebe jsem to okoukala...Malá jablka loupu a rozkrajuju na plátky a hlavou letí vzpomínka na dávné časy, kdy tohle dělávala moje babička, ani jedno

Ale knížka za přečtení stojí, těch 435 stránek jsem zvládla ani ne za týden a stihla při tom i to ostatní, co je pro mne den co den běžné...

Nešlo o manželskou krizi ale na začátku o špatný výběr manžela. Ona