Mám plnou krabici vánočních přání a i ty letošní si k nim přidám, občas mne přepadne nostalgie a já se v nich jen tak přehrabuju a tak nějak vzpomínám na upynulý čas.....Dnes klasická přání na pohlednici ručně psaná válcují tak rychlá spojení, že přáníčko dojde rychlostí blesku, nebo než bys řekl švec

Také to slyšíte ? Ťuk, ťuky, ťuk , kdopak nám to klepe na dveře, no přece Vánoce !  Tak si je v pohodě užijte, zvolněte a žádný stres, pokud do Štědrého dne všechno do puntíku nestihnete. Těch pár dní uteče a znovu -  ťuk, ťuky, ťuk , pusťe mě dál  -  a žezlo převezme nový rok....

Vážně mě zrovna nenapadá jak bych dnes svůj příspěvek nazvala - možná matka s dítkem u prsu ? - ne, to by bylo divné přirovnání, i když... proč ne ? Vždyť ta bílá orchidejka má skutečného potomka,  a jsou spolu spjatí, jako matka s dítětem. Ani by mne nenapadlo, že se tohle zdaří a na jedné

Tak by se dal nazvat rozhovor dvou zdravotních sestřiček, a nebo také není píchání, jako píchání...

Píšu to, co jsem dnes vyslechla od mé dlouholeté kamarádky při společném posezení u kávy.

"Představ si, přišla do ordinace jedna matka, že dole na parkovišti má v autě už dospělého syna, 

"Máťo, ať se ti daří.." to říkám každé ráno, když vnuk, žák čtvrté třídy, odchází do školy.

"Jo, babčo, ahoj "

Včera večer ke mně přišel vybavený potřebnou výstrojí, spacák, batůžek a karimatka a hurá do školy. "Tak já jdu babíí"  a přitulil se ke mně, loučil se, jakoby odjížděl na dalekou cestu. Měli noční spaní ve škole, jednu noc třída dětí

Venku je nevlídno, do oken bubnuje déšť, a poryvy větru to umocňují a mně už od rána běží hlavou jeden strašně smutný den, právě dnes, před 45 lety...Když jsem to sobotní ráno svého tatínka doprovázela do nemocnice, ani ve snu by mne nenapadlo, že s ním mluvím už  naposled...A v paměti je to stále tak živé, jakoby by další pádící čas nic z toho nesetřel...

Při společném pátečním posezení

Hrabala jsem se v kupě nastřádaných receptů, tak jako každý rok, prohlížím je a vybírám, jaké vánoční cukroví letos upeču. A že jsem jich za dlouhou řádku let nasbírala, něco opsáno, něco vystřiženo z časopisů a  něco i v brožurkách zakoupeno. A  jak to nakonec dopadne ? Jo,  představy by byly a k disposici námětů je víc než dost, tak nakonec stejně upeču to samé co jindy, 

To přesně sedí ! Hlavou mi táhne roj myšlenek, jedna střídá druhou, tak rozporu plné, splétají se jako niť do klubíčka.....

Stále se něčím zaměstnávat, to je na chmury nejlepší lék !  Teď na řadu přišly křížaly, babičko moje milá, to od tebe jsem to okoukala...Malá jablka loupu a rozkrajuju na plátky a hlavou letí vzpomínka na dávné časy, kdy tohle dělávala moje babička, ani jedno

Radovat se - to je slovo do pranice !  Najít radost ve věcech zcela obyčejných není nijak těžké, to jenom musíš chtít.... Já ji našla v našem lese a hned všechny splíny zmizely ! Bylo lehce zamlženo a i když  slunko  po obloze někde jinde bloumalo, tak ať ! Mně stačilo málo, mě v sobotu potěšil les......

Skutečný příběh ze současnosti ? Možná ano, možná ne......

Ale knížka za přečtení stojí, těch 435 stránek jsem zvládla ani ne za týden a stihla při tom i to ostatní, co je pro mne den co den běžné...

Nešlo o manželskou krizi ale na začátku o špatný výběr manžela. Ona