Adil | co život přináší

Máte rádi bramboráky ? Já je ráda mám,  a tak mi nevadí,, že svou typickou vůní, česnekem znásobenou, jednou za čas  na chvíli zamoří celý náš dům. Pěkně do zlatova, lehounce křupavý, málokdo by bramborákům odolal.  "Dal bych si bramboráky ", před pár dny nadhodila hlava rodiny.   K obědu co dům dá, tak

Prší. Do okna rytmicky bubnují dešťové kapky a těm mým kytičkám je asi zima. Značně se ochladilo, proto jsou schoulené jako ty stařenky životem znavené. A pár dnů nazpátek byly docela hezké, to když je svým teplem sluníčko polaskalo, jo, sluneční elixír dělá v babím létě divy. Motýly na květech jiřin jsem pozorovala, jak si tam hodovali, kdypak to bylo ? Čtyři dny nazpátek a kde je jim konec ?

Jo, občas se naskytne situace, že jsem v naší rodině terčem nějakého proslovu, v žertu proneseném. Mně to však neurazí, člověk by si měl umět i sám ze sebe udělat  nějakou tu srandu, přece smích léčí, ne? Jaképak zesměšňování, já to tak neberu a zasměju se taky. Tak tedy - viděli jste někdy krásné zvířátko, zvědavě roztomilou surikatu ?

Když jsem viděla tu nedělní Jarčinu  houbovou žeň a tady na sebe stihla prásknout a postesknout si, kam se ztratila moje houbařská posedlost, tak mne to nakoplo...Říkala jsem přece, že spící Růženka nejsem, jasně že mne to probudilo !  To lehké mrholení po celý den mě už opravdu štvalo, zahrada namočená, všechno kvítí urousané, plevele mraky, nacpaných slimáků taky a narostlou mrkev mi