Adil | co život přináší

Člověk pořád spěchá a všemožně se pachtí, někdy asi zbytečně, myslí si, že všechno musí udělat a zvládnout tak jak byl zvyklý, prostě pořád držet krok. Je někdy nepoučitelný, no a nepoučitelná bývám i já. A jak jste na tom vy ? Ale to víte jen vy sami....

Dnes jsem to pachtění kolem domu na chvíli "zapíchla", důvod jsem si našla. "Nech mi tu Terezku, já ji pohlídám, až se

Tak jsem se jednou zahrádkou, kterou znám jako svoje boty, jen tak prošla a trochu těch barviček posbírala, rok co rok

Brášku jsem si nejdřív přál,

že bych mu dobré rady dal,

jak si správní kluci hrají,

a jaké hračky k tomu mají...

Ale já jsem velký kluk,

 tak

"To je hodin jako na kostele", říkávala moje maminka,  když při běžných každodenních domácích  činnostech čas letěl jako splašený....A není divu, že i já to občas řeknu, když  se v dopoledním čase pozdržím déle na zahradě a už bych se měla vrhnout do vaření. Klidně se přiznám, že na zahradě jsem stejně  raději než u té plotny....

Bum, prásk ! bum prásk ...! neslo se krajinou v sobotní odpoledne,  z louky, jen kousek od "mého jasanu". Ale co se v těchto místech,  v době sedmileté války v roce 1757 skutečně dělo, to už nebyla hra, to si raději nechci  ani domyslet.  Ukázka historické bitvy byla jen malé připomenutí tehdejších útrap v tomto kraji a dnes už tu žádná krev prolita nebyla. Bum a prásk,