Ve třech posledních dnech jsem se měnila jako chameleon, jenou jsem byla skutečnou babičkou, pak zase Ivanem, druhý den Jindřichem a dnes?  Dnes jsem pro změnu byla baba Jaga ! Původcem všeho dění je vnučka Terka a bystře mě hlídá, abych se v přiřčené roli nespletla, žádná zmýlená jí neujde. I ona se ale proměnila, jednou v Nastěnku, podruhé v Elišku, a dnes se vžívala do role Mařenky z perníkové

V neděli, 18. února,  byla jistě většina sportovních fanoušků  duchem na zimní olympiádě v daleké Koreji,  ale já dala přednost Jizerské padesátce. Ne že bych se vmísila v centru dění mezi diváky, natož abych si nasadila běžky a pokoušela  se těch padesát kilometrů pokořit. Přiznám, že to bych nezvládla ani když jsem byla ještě mladá,  když se tento tradiční závod před

MASOPUST DRŽĺME,

NIC SE NEVADĺME,

POSPOLU......

V naší vsi  zakotvila tradice Masopustu a několik posledních let se tu stále drží.  Bylo tomu i letos, když se minulou sobotu  sešlo dost lidí, místních i přespolních a byli účastníky podívané na rozverné maškary a také se s nimi v masopustním průvodu prošli

Šly jsme se s Terkou podívat na malé stádečko koz v nedaleké ohradě, za plotem sousedů.  Kozy, kozenky, pojďte, něco vám neseme k snědku !

Když jsem česala malou Terku a pletla jí z dlouhých vlásků copánek tak mě ta malá treperenda pobavila,  jak je dětská fantazie úžasná.

Naše společná rozmluva:

"Terezko, ty máš tak hezké dlouhé vlásky, já bych takové taky chtěla mít, já jsem takové nikdy neměla, ani když jsem byla malá jako ty."

"Babičko, ty je máš klátký, ale pockej až ti nalostou !"

"

My dvě a náš společný čas.....

V pondělí bylo krásně, jen zimní větřík trochu pofukoval a mezi bělavými mráčky se na svět smálo azurové nebe.Tak malou chvíli v dopoledním čase věnujeme procházce. A musí stačit jen půlhodina, musíme také zvládnout uvařit, aby před dvanáctou bylo na stole, tak

Po dobrém nedělním obědě si někdo rád užívá "leháro" a navíc, když je doma teplíčko a venku je téměř na nule. Ale zimní sluníčko se přece jen prodralo mezi mraky a vytáhlo nás na malou procházku. Tak jaký si dáme okruh - padla otázka. Jednou cestou naší vsí nahoru a druhou dolů a  cesty nám potůček dělil. Bylo to prospěšné provětrání, jen na focení nebylo tak jasno. A tak jsem si

Leden už za sebou  zavřel vrátka a  naskočil únor na rozjetou trať, a den za dnem jede dál...Venku je přesně tak jako na obrázku, světlemodré nebe mezi obláčky. Tady dole po sněhu už ani památka, všechny zbytky jeho ostrůvků zase zmizely a v trávníku se v trsíčcích lístků sněženek objevila

Jsem na návštěvě u mého nejmladšího a v té rodinné pospolitosti se řeč stočila i k době, kdy byli synci ještě školáci. A tak se občas připomene nějaká příhoda, co se kdy doma udála. A tak se stalo, že po dlouhých letech vytáhl synek ze skříně kostlivce, o kterém jsem ani tušení

Z dvacátého ledna v roce 1947 si mlhavě pamatuju bolestný maminčin pláč nad malým uzlíčkem v bílé zavinovačce, tehdy jsem byla příliš malá, abych tu chvíli chápala. Ale do paměti se mi to nesmazatelně vrylo, ztratila jsem bratříčka. Později, v dospělosti jsem mnohdy přemýšlela, jaký by Pepíček asi byl bráška, i když jednoho staršího než jsem já  jsem přece  měla, a že by nás bylo pět