Cib, cib, cibulička....chce se mi notovat když se dívám, jaká mi letos ze semínek vyrostla. No co, cibule, to snad není žádný zázrak ! - můžete namítnout. Cibuli sázím každý rok, pěstuju ji ze zakoupené sazečky ale úroda nebývá pokaždé stejná. Někdy se sazečka nevyvede a když  cibule nenarostou, a člověk se nemáhá jak jen může, tak to fiasko ho  opravdu naštve. Letos to zkusím ze semínek,

K tomu netřeba většího komentáře -  nechte mě být, já to chci zkusit, já si chci také zahrát ! Já přece vím, co se s tím dělá....

Počkej bráško, až povyrostu, tak tě ve hře porazím !

Tři dospělí, dva kluci školáci, dvě mrňata a dva nezbytné kočárky, taková malá rodinná skupinka si udělala výlet vláčkem motoráčkem, jen kousek za humna. Dohoda zněla: Vystoupíme v Novině, procházkou dojdeme do Kryštofáku, a budem se jen tak dívat, a zpátky se vrátíme autobusem. Pro ty dva nejmenší to bude premiéra a pro Terku zážitek, na projíždějící vlak vždycky ráda u přejezdu mává. A pro kluky

Tak jsme se podívali kousek za humna a navštívili rozlehlý zámek v Zákupech. Ten v druhé polovině 19.století sloužil jako letní sídlo bývalého rakouského císaře Franze Josefa a posledního korunovaného českého krále Ferdinanda Dobrotivého. Habsburkové na zámku zůstali až do roku 1918, kdy zámek zabavil československý stát.Ve všech komnatách je zachováno luxusní dobové zařízení a vysoké stropy jsou

Na Zahradu Čech, do soutěže o křišťálové jablko žádné z nich nepoženu, nemělo by šanci.  Na to jsou jiní machři, co se se svými jablůňkami možná i mazlí a věnují jim co největší péči. Já se držím při zemi a rok co rok se těším, že přece jen nějaká ta  úroda bude. Tak jako loni jsou jabloně opět obtěžkané a jejich biojablíčka se sklizně už brzo dočkají....

No jo, chytejte motýla objektivem, když se mi zdá, že na mé kvítí nějak zanevřeli, že  letos jich tu  vidím  poskrovnu a přitom si kytky můžou  vybírat ! Na cinie jako by netrefili, i když vím, že je milují. Číhala jsem aspoň u komule, pojď motýlku pojď, že mi radost uděláš?

Ještě jednou se tu musím zmínit o houbách. "Nechceš s námi jít na houby ? Přijde Líba a Jindra by nás hodil autem k lesu" - zlákala mne sousedka. Stačilo mě popíchnout a houbařská vášeň překonává všechno to, co by mohlo být proti..... Ráno jsem si přivstala, měla jsem v plánu upéct štrůdl, na odpoledne se ohlásila návštěva. A do oběda bychom mohly být doma, obvzlášť když pro nás Jindřich

Jo, nadešel  správný čas a už rostou !  Jen musíš vědět, kam jít.  No přece do lesa a když se budeš pořádně dívat, určitě o nějakou zakopneš, snad nebudou všechny "vyluxovány" od druhých houbařských nedočkavců. Kdybych tak mohla nahoru, do kopců, to by bylo jiné, ale co bylo, to bylo.....už jsem se smířila.....Ale mám radost, že malá Terka "houbaří", asi to má 

To je fakticky záhada, proč se u našeho domu zjevil další kočičí chlupáček a nechce se hnout, co ho k nám přitahuje,  už  ten jeho pohled za oknem cosi naznačuje...

Pátrali jsme po okolí, nikdo ho nehledá, nikomu nechybí, to je ta záhada !  Má na krku obojek proti klíšťatům

Malá skupinka z rodinného klanu, patnáct lidí a jeden pes, jsme si po  ještědském svahu vyšlápli na skalní vyhlídku Červený kámen.

Nedávno jsem to skalisko zahlédla z druhé strany, z kraje Karoliny Světlé, a teď se mi splnilo přání, že se tam podívám.