Vzpomínám ráda....

2. červenec 2010 | 05.58 | rubrika: první rubrika

Hurá, hurá, konečně prázdniny !  Děti si oddychnou a škola taky. Dnes už je všechno jinačí než bývalo dřív. Nevím, zda by se dnešním dětem takové prázdniny líbily, zda by se nenudily, necítily ochuzené o všechny ty vymoženosti současné doby, přinejmenším o mobil a určité pohodlí. A poznat to, už ani snad nemají možnost. Patřím do kategorie všech těch dříve narozených co vědí o čem je řeč. A jak ten čas letí, když přijdou prázdniny,s trochou nostalgie moc ráda vzpomínám. Byla padesátá léta, v minulém století, tolik let zpátky, už je to tak...Hurá, hurá prázdniny, také jsem s bráchou jásala, když se školní rok končil. Měli jsme štěstí na troje prázdniny, pěkně za sebou,ty celé jsme prožili u naší babičky.  Milované babičky ! Moc ráda vzpomínám. Pravda, ve vzpomínkách si asi nejvíc uchováme to nejhezčí , vždyť zmíněné prázdniny byly pro mne  plničké slunce. Malebná víska s řekou Doubravou, prosluněné stráně s pupavou, koberečky drobných hvozdíků/ babička jim říkala slzičky Panenky Marie/, s polštářky voňavé mateřídoušky, s políčky nazlátlé pšenice protkané polním červeným máčkem, modrou chrpou a často i heřmánkem... Když si tak vzpomínám, cítím tu směsicí vůní a teplé slunko mě hřeje... Ach jo, chtěla bych se někdy vrátit, alespoň jednou, do dětských bot a takové prázdniny si znova prožít... Babička měla hejno hus, ty byly snad na každém dvorku, honili jsme je k řece a na pastvu, a s dětmi se sousedství jsme se při tom pěkně vydováděli.U řeky bylo takové místo Pod skálou se tam říkalo. Obecní louka, takové hřiště, patřila všem.Na stráni plno ostružin, někdy i houby jsme našli. To se ví, že nějaké klukoviny a malé lumpárničky jsme všichni také prováděli, vždyť byly jsme děti. Pro voňavý chleba, to byly pecny, jsme chodívali k místnímu pekaři, ještě horký jsme nosili domů a jeho vůně se za námi táhla...Babička lednici neměla, ale studený sklípek, na třetím schodě v krajáči mléko, i máslo tam čerstvé vydrželo. No dlouho však ne, nám prostě chutnalo. Z cukrové řepy vařívala sirob, na chlebu s máslem to bylo jak med. Kachlový sporák s troubou a kamnovcem, kde byla stále teplá voda, voňavé buchty, nám babička pekla, byl to pro nás opravdu ráj ! Z dohledu rodičů a hromady práce, která u nás doma bývala pořád, pole, sušení sena, a samá povinnost... U babičky ve vsi vždy o osmé večer se na kostelní věži rozezněl zvon. To je Klekánice, říkala babička, konec hrátek a my museli domů. A také obecní bubeník, hlasatel zpráv, to bylo něco! Vždy přišel na plácek,  v patřičném obleku, paličkami do bubínku zatřískal, lidé se sběhli  a vyslechli zprávy, tenkrát ještě ve vsi místní rozhlas nebyl. Byla jsem dítě,dávno už nejsem, a jen vzpomínky na dětství zůstaly...

                                                                                             koťata 009

    Políčka obilí, na každém kroku, to byl tehdejší venkov. Jak na tomto obrázku, který kdysi namaloval můj tatínek . Není to malebné? Určitě je !

Bylo ji vidět......

30. červen 2010 | 05.31 | rubrika: první rubrika

Včera mi dědouš řekl, že ve zprávách zaslechl o mezinárodní vesmírné stanici a že bude dokonce pouhým okem vidět.  Přesvědčila jsem se, opravdu byla !  Zvláštní, ve 22.15 obloha bez mráčku a hvězdičky nikde jen jediný jasný bod třpytivě svítil. Neváhala jsem a vzala foťáček, cvak a ten úkaz laicky si zvěčnila. Dnes ráno, po čtvrté hodině,už pěkně svítalo a zářil jen měsíc. Nebyl tam sám, pěkně jasně svítila i stanice a za těch pár hodin kus cesty uběhla. Vzala jsem dalekohled a chvíli ji zkoumala. Viděla jsem takový kulatý útvar, jakoby plný světelných bodů, opravdu zajímavé.  Skutečně, bylo ji vidět....

                                                                                                  mezinár

Kudy tudy do Bavorova?

29. červen 2010 | 13.39 | rubrika: první rubrika

Tu otázku jsme jistě všichni slyšeli, když jsme se bavili při jedné podařené české komedii. A ta dnes po ránu vypadla z Matěje. A při jeho hláškách dost často zírám. Kde se to v jeho tříapůlleté makovičce bere to říkám si snad každý den. A ta dnešní hláška ma zcela jasnou souvislost. Po snídani zavelím- " Máťo, běž se obout, půjdem ven !" Ten náš domek je průchozí, tedy dvoje vstupní dveře. Proto jeho otázka-" kudy, tudy.....?" tedy, kterými dveřmi půjdeme ven. Slovní zásoba a pohotově mířená, ta mu skutečně nechybí.A ke všemu začalo období- proč to, proč ono, proč tamto, proč tohle....

                       podzim 2008-únor 2009 244

žádné komentáře | přidat komentář

Prima relaxace....

28. červen 2010 | 22.53 | rubrika: první rubrika

Matějovi jsem nedávno slíbila, že se někdy svezeme vlakem. Tím novým, zelenožlutým, co jezdí přes naši ves, to si moc přál. A své kamarádce jsem zase slíbila, že až přijede, půjdeme na malý výlet do okolí. A že sliby se plnit mají, tak splněno v pátek. Byl krásný letní den, tak batůžek na záda a hajdy ven ! A žádná plotna a žádné starosti, i dědouš se postarat někdy může...Matěj byl nadšený a vlak si užíval. Sledoval všechno a ani nedutal. Za půlhodinku jsme vystoupili u cíle. A kam že jsme to vláčkem jeli ? Přece k zámku Lemberku a ke Zdislavině studánce. A Matěj těch zhruba 5 km ušel v pohodě, nebrblal že bolí ho nohy,tak pochvalu zasloužil. Ten den jsme si všichni tři užili, bylo to fajn, byla to opravdu relaxace.

Lemberk obr, 1

ze zastávky ve Lvové jsme prošli do kopečka lesem a zámek Lemberk už nás vítal

Lemberk obr

prošli jsme jenom nádvořím, dovnitř jsme nešli, já už tam byla, tak zas někdy jindy až Matěj povyroste

Lemberk obr

kašna se Matějovi líbila, tak obrázek na památku

Lemberk obr

tak Matýsku pojď, musíme dál...

Lemberk obr

ještě jedno ohlédnutí a jde se ke staré lipové aleji

Lemberk obr

rozcestník nám ukazuje kudy se dát dál

Lemberk obr

kolem historických domků

Lemberk obr

Lemberk obr

Lemberk lipová alej obr

vstupujeme do aleje snad staletých lip, škoda, že zrovna nekvetly, to by byla krása

Lemberk obr

Matěj neúnavně vpřed a kolem božský klid...

Lemberk lipová alej obr

mohutné vrásčité kmeny, pamětníci dávných časů

Lemberk obr 24

u Lemberku 13

u Lemberku 18

hodně kmenů dutých a zjizvených, tady v dutině ptačí hnízdo

Lemberk obr

Lemberk obr

zámecká vodárenská věž

Lemberk obr

jako z nebe blesk- suchá větev mezi korunami stromů

červen výlet Lemberk 054

pár výhledů z aleje

červen výlet Lemberk 048

Lemberk-pohled na Hochvald

Lemberk obr

babičko, půjčím mu klobouček, viď že mu sluší...

Lemberk lipová alej obr

z kopečka po kamenech opouštíme staré lípy

červen výlet Lemberk 077

studánka svaté Zdislavy už nás konečně vítá

Zdislav

svatá Zdislava /není moc vidět/, lidé sem nosí kvítí,

Zdislavina studánka obr

voda prý zázračně léčí, vytéká ze země opravdu proudem, lidé si pro ni jezdí,

Zdislav

i Matýsek ochutnal a byla moc dobrá

u Lemberku 1

ticho a klid, to také léčí 

Zdislav

poseděli jsme, pokochali přírodou a půjdeme dál

Zdislav

ještě jedno ohlédnutí , nashledanou studánko...

u Lemberku 6

něco málo z toho, co jsme ještě viděli...

u Lemberku 3

červen výlet Lemberk 111

u Lemberku 15

plno malých rybiček

u Lemberku 16

u Lemberku 10

už poslední pohled a je čas jít k vlaku

Dětské mudrování...

23. červen 2010 | 08.08 | rubrika: první rubrika

Babičko, babí, babííí...To za den slyšívám pomalu tisíckrát. Oči otevřené, uši nastražené nemám jen já, to má i Matěj. A že je s ním zábava, to mi lidičky věřte. Jéjej, slovní zásobu ten prcek má, pusinku nezavře po celý den. To snad jenom když spí....Přála bych vám slyšet, co má nápadů a hlášek. Je to malý rozumbrada, tak jako děti toho věku, jenom mu sudičky daly do vínku trochu víc toho povídání. A po kom to asi zdědil? My už to víme, to nechám si raději pro sebe... Zrovna včera, když bylo hezky, šli jsme spolu na malou procházku, přes louku, nahoru k lesu. V ulici za plotem vždy bafe veliký pes. Včera tam nebyl a Máťa hned otázku: "Babičko, babí, proč nás ten pejsek nezdraví, kde je?" Já na to: " To asi někde odpočívá" Pohotový Matěj: " Jo,jo, dává si dvacet, jako děda po obědě, viď babičko?" Celou cestu pusu nezavřeme oba, jinak to ani nejde. Nosívám sebou ovocné čočky, takové barevné, ty on má rád. Když mu je dám, tak jak je cucá, na chvíli ztratí svou řeč. Pak nabere sil a jede dál. Tak jsem se zeptala: "Až vyrosteš. Matýsku, co budeš dělat?" Odpověď jak střela: " No, babi, přece kuchyně a skříně, jako táta". Já na to: " A nechceš být prezident, ten má víc peněz?" A další střela:"Jo,jo, babičko, budu prezident a budu dělat kuchyně a skříně, to bude zajímavá viď, babi"? To víte že mě ta představa pobavila, takového prezidenta jsme přece ještě neměli...Prostě, bavím se denně, když ho mám vedle sebe, i když přiznávám, že si odpočinu fakt jen když po obědě spí

Matěj obr.Matěj obr

Tady ho máte, jazýček plazí, babičko koukej jak ho mm modrý/to čočka ho zbarvila, vybral si modrou/

k lesu obr

tak už dost řečí a budem se dívat

k lesu

Matěj obr

babičko nezdržuj, nech toho focení a radši pojď dál

k lesu obr

k lesu obr

Matěj obr

nasadím si radši brýle, abych za nimi lumpačinu skryl

Matěj obr

to už jsme tu jednou měli...

k lesu obr

k lesu obr

k lesu obr

dole pulsuje naše město a tady nahoře je božský klid

k lesu obr

babičko, babí, vrtulník letí, to vezou zraněného, viď? To je opravdu záchranná služba, "Kryštof" se mu tady říká

k lesu obr

Tak jaký bude den ?

22. červen 2010 | 06.52 | rubrika: první rubrika

Už takový zvyk. Když ráno vstanu, z okna se podívám, nejdřív co slibuje obloha nad námi, pak také do zahrady a hlavou se honí vždy stejné myšlenky. Tak jak se vyvede ten dnešní den?

ranní pohled z okna

Dnes by mohlo být hezky, však už je léto a nad Černým kopcem ani mráček. Hned je člověku veseleji. Tak ať to vydrží po celý den. Po ranní kávě ještě chvilka klidu, Matěj ještě spí, ani dědoušovi se z pelíšku vylézt nějak nechce. A věřte mi, mám ráda ten ranní klid, než se náš domek probudí a začne být živo. Ale co, už nikam spěchat nemusím.... A tak vše beru jak to přijde, uklízet, vařit, nádobí kopce,ohlídat vnoučka, který má spoustu otázek a povídání,to vám je zábava/myslím tím vnoučka/,ten veselo přináší do všedního dne. Pro někoho možná děsná nuda, pro mne už vším možným, nabitý den. Občas bych ráda zavřela dveře a nechala starání napospas, courala se jen tak přírodou, dívala se a dívala...Ale ono to nějak moc nejde, to je jen přání, nahlas ho neříkám,raději... Tak a dost rozjímání. Co dnes budu vařit, to ještě nevím, ale jedno vím určitě, že zahrada potřebuje ty moje ruce a tam jsem opravdu raději než u plotny v kuchyni....Tak všem přeju hezký den, ať se nám vydaří, už mi končí ta chvilička klídku, škoda, že čas nikdo z nás zastavit nemůže, i kdyby chtěl....

bezové květy

Tak doufám, že nad námi bude po celý den zrovna tak azurová obloha, jak nad bezovými květy, a sakra ! Nejvyšší čas, pár si jich natrhat a usušit na léčivý čaj. Myslím že se říká: "Před heřmánkem klekni, před bezem smekni"  Nebo je to jinak ?

Nečekané překvapení...

21. červen 2010 | 14.35 | rubrika: první rubrika

Už jsem se zmínila o malé černé kočičce, takové tulačce, kde se vzala tu se vzala...Ze soucitu jsem ji před zimou začala krmit, dědouš/tedy můj muž/ mi říkal-" to jsem zvědavý, až ti přitáhne koťata, co s tím pak uděláš..." Co by, odnesu je do útulku, který tu nedaleko je. Sami jsme si před lety z útulku vzali kocourka a postarali se, aby nečinil starosti jiným, už tak těch chlupáčků je všude dost. A tak se stalo, že si kočička zvykla a poblíž domu se usadila. Ke konci května, už nebyla sama a na seníku v kůlně si májová koťátka důkladně ukryla. Myslela jsem si, tak možná dvě, vždyť byla tak malá...Nerušili jsme ji a vyčkali. Nejdřív se objevilo jedno, druhý den dvě,a dnes už mám jasno, je jich tam pět !! Čtyři černé a jedno mourovaté, to je ale nadělení...Kočičí mámu jsme už dva dny neviděli a mě straší obava, že je v útulku nebudou chtít, tak mi držte palce, a nebo- nechcete některé? Včera večer jsem sáhla pod sedící kvočnu a nahmátnu něco hebounce chlupatého. Nevěřím zraku, ono tam bylo, pod kvočnou v koutečku ,schoulené koťátko.  Jak se tam dostalo, odpověď neznám. Myslím si, že spadlo seshora, ze seníku a místo do pelíšku ke kočičí mámě se do tepla pod tu kvočnu schovalo. A kvočna ? Té to vůbec nevadilo. To se ale dějí věci....kotě 1

to bylo to první, které jsme viděli

kotě obr

vylezla jsem na seník a něco jim donesla,

kotě obr

aspoň rohlíky s mlékem, ale vyfotit všech pět, nebylo možné,

kotě obr

chybí jim máma, někam se ztratila

kotě obr

kdybych si je mohla nechat, ale ono to nejde, tak do dobrých rukou se doufám dostanou,

tak hoďně štěstí kočičáci !!!!

Podvečerní kouzlení...

20. červen 2010 | 12.38 | rubrika: první rubrika

Sluníčkem prohřátá sobota se nekonala, příroda si přece diktuje sama, s tím nic nenaděláme. Ale kdo chce , přesto si nějaké potěšení najde, a mnohé se nabízí samo. I mně docela chyběly teplé sluneční paprsky, sluníčko bylo však skoupé. Když k večeru chýlil se den, přece jen o sobě dalo vědět. Ráda se dívám, když chystá se spát, na tu hru barev v plujících mracích. Mám takové místo kam občas chodím a dívám se jak se schovává za obzor. A tak včera večer, i když v červnu v teplé bundě, se sestrou Jarčou hurá ven. I když byla "kosa", jenom 8 stupňů, tak to podvečerní kouzlení nám přece jenom za to stálo....

západ slunce 002

nad Ještědem ani mráček, a sluníčko zapadá o hodně dál

západ slunce 005

a tady se pomalu k obzoru blíží

západ slunce 004

západ slunce 008

západ slunce 019

západ slunce 019

západ slunce 011

západ slunce 020

západ slunce 015

západ slunce 026

západ slunce 035

západ slunce 016

západ slunce 041

západ slunce 040

západ slunce 038

už jenom se ohlédnout a do tepla domů....

Bývá to krásnější podívaná, když mraky pohání vítr, ale včera se mu už nechtělo.

Zastavení u Zrcadla

19. červen 2010 | 16.56 | rubrika: první rubrika

Věřte mi, že u zrcadla se zastavím, jen když už musím... Ale velký rybník Zrcadlo, to je jiná, tam se zastavím pokaždé ráda. Ve vysokém rákosí na břehu kolem mají útočiště divoké kačenky, hnízdí tam vodní ptactvo a k tomu jim ševelí lehounký  vánek,  i několik  labutí tam pokaždé bývá,i kapřík tu a tam občas rozčeří hladinu, prostě kolem je opravdu nádherný klid, stačí se zastavit a jenom se dívat. Škoda, že nám včera sluníčko nepřálo,moc jsem se těšila, že po delší době zas k Zrcadlu přijdu a budu se kochat a jenom kochat....

červen 2010 1

červen 2010 1

že  sluníčko nebylo, Matějovi nevadilo vůbec, stačilo že nepršelo a mohl se povozit na loďce

červen 2010 1

červen 2010 1

a já jsem se dívala a dívala... tady se na hladině odráží větve vrby i rákosí

Zrcadlo

Zrcadlo obr

Zrcadlo ob

Zrcadl obr

to je bezva!

a tady je šťastný Matěj,  takhle se na loďce povozil poprvé

Mlýnec za humny obr

koukla jsem také za humna, jak se moje sestra o políčko stará

Mlýnec za humny obr

musím ji pochválit, že se tak snaží

710

to nebylo včera,to už jen pár obrázků z loňského zastavení

706

Zrcadlo obr

Zrcadlo obr

Zrcadlo obr

Mlýnec 31

loňský výlov ryb

zpečetěný osud

nejen krásné ale i bohaté,to je mlýnecké Zrcadlo...

žádné komentáře | přidat komentář

Dobré ráno všem....

17. červen 2010 | 06.51 | rubrika: první rubrika

Obloha do čista vymetená, to je hned po ránu jinačí vstávání, však to všichni známe a tak vám všem přeju dobré ráno a ještě hezčí den!  Včera jsem trochu zahálela tak dnes resty napravím, slibuju si. Po páté ráno koukla jsem z okna, nádherný azur, klídek a ticho,co víc si přát? Vzala jsem foťáček a vyšla si ven, prošla jsem zahradu, rosou se brouzdala, a jen tak se koukala a bylo mi fajn. Tak málo stačilo abych se do dnešního dne positivně naladila a zahnala nějaké ty starosti. Chtěla jsem vás vzít sebou, probrouzdat tou naší zahradou, tak někdy jindy-/nejdou my fotky stáhnout, nějaký problém/. A ten náš vnouček , už také dospal, tak konec zábavy a musím už jít...

                     kvetoucí šalvěj