Lákadlo.

19. leden 2016 | 21.28 |

15Když jsme byli dětmi, tak při veselých zimních radovánkách jistě každého z nás lákaly rampouchy. Mne jo, klidně se přiznám... vzpomínám, jako by to bylo včera..... Jak  jsme rádi skotačilli ve sněhu kolem potoka, zkoušeli jak je v potoce led silný, bylo slyšet, jak pod ním voda teče přes kameny a bublá, a fascinovalo nás,  jak obnažené kořeny stromů kolem jeho břehů zdobí rampouchy.  Bývaly různých velikostí, roztodivných tvarů, špičatých i zaoblených  a ve své ledové kráse nám tichounce šeptaly - vezmi si mě, utrhni mě, ochutnej mě..... No kdo by tomu vábení odolal ?

Včera jsem šla kolem jedné školky a na její zahradě bylo živo. Toho běhání ve sněhu a štěbetání. Opodál dětského chumlu stály dvě učitelky a byly zabrány do hovoru.  A ty děti za plotem, docela malé, všimla jsem si, jak si dvě děvčátka "ochutnávala" zasněženou rukavici, k učitelkám obrácená zády, aby ne, obě by mohly přijít o "zakázané ovoce". Jedna dívenka, tak pětiletá, se rozběhla k malému dřevěnému domku, a snažila se ze střechy uloupnout visící rampouch.  No, to ani rampouch snad nebyl, jen taková zmrzlá nitka. Holčička skákala, ruku natahovala, ale na ten ledový kousíček nedosáhla. I když,  kdoví, možná ta touha byla tak velká, že to s námahou nakonec zdolala. Pokud jí to ovšem bystrá paní učitelka nezatrhla, to nevím, protože jsem spěchala. A když jsem ji viděla, jak se snaží, to mi připomělo, že i mne rampouchy lákaly, a bylo jich v potoce plno, jen stačilo natáhnout ruku. Zažít něco takového, to bych té holčičce přála.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Lákadlo. jarča 20. 01. 2016 - 08:23
RE: Lákadlo. hroznetajne 20. 01. 2016 - 09:08