Lapena do pavučiny snů.

16. říjen 2015 | 16.32 |

Jdu loukou od "Rusáku" dolů, a na cestě zahlédnu tetu  z "Druhého konce" jedné vsi, tak  důvěrně známé a malebné, jak ji mám schovanou ve vzpomínkách.  A  jak tak kráčím podle plaňkového plotu, co to nevidím ? Irenka, v zemi až po ramena, cosi dole kutí - "ahoj, co to tam děláš ?"  ptám se zvědavě.. "Mám tady lednici, tak si ji čistím", já nakouknu dolů,  a kromě Irenky tam ještě vidím  v krabici nanukový dort. Vtom za křovím prochází bývalá sousedka Líba, s plachým úsměvem ve tváři a s pleteným baretem na hlavě šikmo posazeným.  Ani se pozdravit nestihneme,  když za ní se v zápětí objeví jiná. Byla to Marie, ta, co mi ořechy nosívala, u domu měla strom každý rok obalený a jak mi přiznala, protože  nic nepekla neměla je ráda, tak o ně ani nestála. Nevím, koho bych bývala ještě potkala, kdyby mi budík nezazvonil...

Ale v reálu je to jinak. Teta už mezi námi hodně roků není,  Irenka plaňkový plot vlastní stále, ale lednici venku v zemi nemá, to vím jistě !  A jestli v ní má zrovna ten nanukový dort, nevím jak jsem na něj přišla  - asi jsem na něj dostala chuť ! A Líba s tím baretem na hlavě kolem nás občas  projde , a o té Marii nevím už nic !  Dům i ten ořech už má jiného majitele,  a ona už jinde má jiné starosti .

Ale nakonec to byl jen v letmém setkání docela příjemný sen.  Nikdo mě nehonil, žádný stres, šlo se mi najednou tak lehce, zelenou loukou od "Rusáku".

srpen Ještěd, zahrada, Jilda 1

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Lapena do pavučiny snů. dáša 18. 10. 2015 - 15:13