Marné hledání....

24. listopad 2014 | 08.00 |

101_3649Jak rychle uběhlo těch jedenáct let od té chvíle, kdy jsem si z městského útulku přinesla maličké mourovaté koťátko, ne větší než moje natažená dlaň.  Paní, která mi ho předávala do listiny uvedla pohlaví -kočička,  bylo tak malé, že to jistě nepoznala. Nepoznala jsem to samozřejmě ani já a  nikdo u nás doma. Koťátko dostalo jméno Betynka, bylo přítulné, aby ne, mělo se jako v bavlnce. Po krátkém čase přišlo překvapení - to není Betynka, to je kocourek !  Zrovna si hovělo na mém klíně, hladím ho a ono vrní blahem a jak tak na něj zálibně koukám, najednou na mne cosi u zadních nožiček vykoukne..."To není Betynka, tady mu něco vylezlo,  to je kocour !"  vykřikla jsem překvapeně. A to jsem si naběhla  -  můj muž občas , při vzpomínce na tu chvíli, s oblibou říkával  - "houby, ty jsi řekla - "hele, co to je? tady mu vylezl nějaký červík...!"  Co na to říci, on mne takhle rád zlobívá.  Tak jaké jméno dáme kocourkovi, bylo hned rozhodnuto, Maxík to bude.  Tenkrát mi v útulku řekli, že ta tři koťátka, co tam měli, kdosi našel v popelnici a tak měla štěstí, že je tam přinesl. Měli jsme Maxíka rádi a on, jakoby se nám chtěl odvděčit, byl opravdu bezkonfliktní. Od vnuka Matěje, od něj si nechal líbit všechno, jen vždycky sklopil uši ,ani se packou neohnal a nezasyčel když mu někdy to muchlání nebylo příjemné. Bylo to takové dobračisko. Vím, je to proti přírodě, nechat ho vykastrovat, ale i tohle mi odpustil. Nechtěla jsem, aby někdo někde měl starosti co s nadílkou koťat díky tomu našemu. Držel se u domu, a mne si hlídal rád, když jsem dělala na zahradě, měl svá místečka ve stínu keřů, kde tak rád odpočíval. Mohla bych o něm psát do nekonečna....Nevím, co se přihodilo, před týdnem přišel nějaký zvrat,  miska už prázdná nezůstala, jenom víc pospával a hodně pil. Hladím ho po hlavě - "Maxíčku, copak je, že se ti ani ven proběhnout nechce" - podíval se na mne, jakoby mi rozuměl. Pak využil chvíle, když si šel muž zapálit retko na zápraží, to  s ním Maxík občas takhle ven chodíval, a proběhl ven. Za chvilku jsem ho oknem zahlédla u jezírka na zahradě, pak zmizel za roh domu, a to jsem ho viděla naposled.....

můj společníkpodzim 2008-únor 2009 156

kocour Maxík 2009Maxík na vartě

kocour Max na vartěpovaleč Max

červen - září 2014 665co dávají v telce

konec roku 2013 - začátek červ

Maxíka jsem hledala všude možně, pod všechny keře jsem koukla několikrát, na všechna místa kde býval rád, nikde ani stopa, trápí mne, že odešel někam do ústraní, asi aby tam tiše dokonal. Venku je chladno a nevlídno, přišel by ke dveřím ,měl by hlad, kdyby ....Marně přemýším co se mu stalo, marné hledání, marné volání, vím že už nepřijde a já nevím proč....Vydržel s nám jedenáct let a že už tu není, že jsem ho nenašla, jsem z toho smutná, vždyť já byla jeho "panička"....

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Marné hledání.... inenaso (nena) 26. 11. 2014 - 07:19
RE: Marné hledání.... intuice 05. 02. 2015 - 17:43