Až na samé dno....

19. leden 2014 | 13.42 |

Nedávno jsem shlédla časosběrný dokument  Láska v hrobě, skutečnost, že je lidská bytost schopná a sama sobě dovolí spadnout až na samé dno, to přímo šokuje.  Jsem přesvědčená, že záchrana se vždycky najde, jenom mít vůli, jenom o záchranu stát....

Když jsem po škole přišla na určené pracoviště, k lůžku pacienta, byla tam jedna o něco málo starší kolegyně, paní Eva.  Hezky se oblékala, měla samé zlato, byla to prostě dáma. Jednou nás všechny k sobě domů pozvala na návštěvu. Byt měli hezký, na tu dobu téměř přepychový a její muž měl dobré postavení, dobře se jim žilo. Jen v tomhle světle jsem ji poznala.  A když jsem se po dětech už zpátky nevrátila, paní Eva mně z  očí a z mysli docela zmizela. Přišla jsem na jiné, odlišné pracoviště a tam nám prošlo spousta různých lidí.  Škála chudších i bohatých i středních vrstev, ale u mne si všichni byli vždy rovni.  Jednoho dne přišla paní Eva, po dlouhých letech jsem ji tase viděla. Vyhublá, v ušmudlané vestě a sotva stála na nohou.  Bože, to už není ta známá Eva, kde je ta noblesa a zlaté prsteny....! ?  "Evo, co je to s vámi...?" Ani mne nepoznala, nepřítomně se dívala a o peníze žádala. Jaké smíšené pocity to ve mně vyvolalo, nebudu psát, jen jsem si říkala, proč asi, proč....? Nemám právo nikoho odsuzovat a do duše nikomu nenahlédneš, ani těm, co dopadnou na samé dno....

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Až na samé dno.... tales 20. 01. 2014 - 12:41
RE: Až na samé dno.... mi-lada 22. 01. 2014 - 05:59