Holá realita našeho věku

18. listopad 2013 | 15.22 |

Potkala jsem Jarmilu, spolužačku ze studentských let. Neviděly jsme se už řádku let. " Jé, Jarmilo, ahoj, jsi to ty ? Ráda tě vidím. Jak se máš ?"  " Ale, docela dobře, a to víš, přece jen to není jako dřív, když jsme byly mladší. A co ty?"  "No , nenudím se, pořád je co dělat , to víš barák a zahrada, ale už to nejde tak rychle jak bych chtěla.  Jarmilo, slyšela jsem, že prý máš nové koleno..." - zvítězila moje zvědavost.  "Nojo, mám plechová kolena už obě. A čekala jsem na to docela dlouho, jedno už mám pět let, to druhé dva roky."   "Neříkej, fakt už obě? ˇA to jsi pořád stejně štíhlá jako jsi byla ve škole, koukám, že žádná kila navíc nemáš.  A povídej, je to teď lepší ? A jak se ti chodí ?"  "Ale jo, je to o dost lepší, ale musím být opatrná, abych neupadla. Už se mi to stalo a bez pomoci jsem nevstala. No a pak si nemůžu  kleknout, to vlastně nesmím, ani dřepnout, a když se mi doma něco zakutálí pod nábytek, tak je to docela problém. Jen ať to vydrží co nejdýl aspoň takhle, to bych si přála."  "Řeknu ti, Jarmilo,  že vím o čem mluvíš. I já už se s plechovým kolenem setkala, naštěstí, mám zatím jen jedno...."

Tak to je holá realita našeho věku, s tím nic jeden nenadělá. Mládí je v tahu, a proto přece plakat nebudem a příště, až se potkáme příště, proberem vzpomínky na školu.  A na mou duši, na  ta svá kolena už  si ani nevzdechnem !

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Holá realita našeho věku mi-lada 18. 11. 2013 - 21:04
RE: Holá realita našeho věku tales 20. 11. 2013 - 08:41