Co odvál čas....

20. srpen 2013 | 06.38 |

"Matěji, už se ti to blíží, už půjdeš poprvé do školy, a jak se na školu těšíš...?  ptala jsem se vnuka.

"Těším se hodně, a budu tam chodit rád, už vím, kde budeme mít třídu, už jsem se tam byl podívat..."

Jo,jo, kéž mu ta radost vydrží, už to nebudou jen dětské hrátky, už  nastanou školní povinnosti, snad pro něj učení nebude mučení, zdá se, že ne.....

A já teď marně v paměti šťárám , jak jsem šla poprvé do školy, marně, vzpomínka žádná, vygumováno a jen tma !  Chtěla bych vidět tu holku vyjukanou, nebylo jí ani celých šest, když si do školní škamny sedla !  Navíc, prvňáci, druháci i třeťáci byli tenkrát v naší škole  v jedné třídě. Jak to ti kantoři v hodinách zvládali, jak jsme to zvládali my ?  Přece jen se jedna taková vzpomínka mihla - my mladší, měli jsme cvičit psaní do sešitu a pan učitel starším z jiného soudku cosi vykládal. A já místo psaní co povídá poslouchala...bylo to lepší než v inkoustu pero smáčet a nedělat v sešitě kaňky ! Však kdo tohle pamatuje - kalamář s inkoustem přímo v lavici, nevím, jak by dnešní dětičky na něj hleděly, násadka s pérkem, namočit do modrého a pak nekápnout do sešitu ! A nemít to pérko rozskřípané, aby dobře psalo, jo, tenkrát se jinak začínalo... A pak ještě jedna vzpomínka je v mé paměti uchovaná - měli jsme zpočátku hodinu náboženství. Nevím zda povinnou, to už je jedno. Do třídy přicházel povolaný Hruška/on se tak opravdu jmenoval/, vždycky v dlouhém černém hábitu, s řadou knoflíků, odshora až dolů. Já jednou marně knoflíky počítala, kolik že jich má, místo abych odříkávala společně Otčenáš. A jak jsem jen tak na něj civěla, místo abych hnula pusou, jeho zraku to neuniklo. Do kouta, na hanbu, jsem tenkrát musela, to byla potupa, fakt !  No jo, když ony ty knoflíky byly nějaké magické a i tvar jeho hlavy, bez vlasů byl i té hrušce nějak  podobný. A tenkrát se ve škole snad ani nefotilo, že nemám žádnou fotku uschovanou, jen tyhle dvě, ze sedmičky. To už rok fungovala druhá budova školy a  chodily sem děti z  Karlova, jezdily vlakem děti z Kryštofova Údolí a Noviny.

sedmička

rok 1957

Tak to je konec roku 1957, a všechny si pamatuju celým jménem a kde je všem konec dnes ? Pan učitel Albrecht bude už kmet a ti kluci dědci, holky báby, jak zahlodal času zub...A mnohé jsem od školy neviděla, jako by se za nimi zavřela voda, zmizeli různě ve světě.  A řada prořídla, jak běží čas  - Pepík Mikulka, Harald Rous, Jarina Velechovská, Jana Neťuková, Gerda Schichtová i Vašek Lenků - maják třídy, jak jsme mu říkali/ kluk ze všech nejchytřejší/, - na ně jen vzpomínka mi po nich zůstala...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Co odvál čas.... inenaso 20. 08. 2013 - 13:54
RE: Co odvál čas.... newold®blbne.cz 20. 08. 2013 - 13:59
RE: Co odvál čas.... tales 27. 08. 2013 - 12:33