Ohlédnutí zpátky.....

30. prosinec 2012 | 14.46 |

Když jsem dnes, v předposlední den tohoto roku vstala, tak jako vždy, první můj pohled patřil obloze. Nezklamala, no řekněte, nebyla nádherná? Teď už po té kráse ani stopa, odkudsi vítr přihnal šedivou plachtu a v ní  jen sem tam se občas trochu modrá.....

ráno 30

Ale o tom jsem vlastně ani psát nechtěla, trochu jsem odběhla od vzpomínky, jak jsme kdysi u nás doma prožívali Silvestra. Co si z dětství pamatuju, chodívali k nám teta Anička a strýc Jaromír, s Jirkou a Jančou. Kdysi bydleli na Karlově, to bylo k nám blízko. Víc už si pamatuju když k nám později chodívali z města, sedávali jsme kolem stolu velké kuchyně, prostě zdobený stromeček se svíčkami dodával slavnostní atmosféru, a na stole nechyběl plný talíř maminčiny třené buchty, krájené na menší kostky, navrchu zdobené krémem a na každém kousku oříšek. No, oříšek - většinou burský to byl, ale pěkný velký a dobrý...A také chlebíčky, ty nikdy nechyběly, všichni si pospolu povídali, i kávu a vínko dospělí popili, žádné rachejtle, žádná pompéznost, tiše a skromě vítal se rok, který vteřinku po půlnoci k nám překročil práh....

A na tetu Aničku moc ráda vzpomínám a myslím, že nejenom já. teta Anička 90 let Snad nikdy jsem ji neviděla nazlobenou, byla moc hodná, tak jsme ji my, děti, vnímaly. Pamatuju, jednou v lese, zrovna jsme byli na borůvkách, sundala tetička střevíce a bosky se jehličím brouzdala.  Říkala -"to já moc ráda, chodit v trávě bosa, ani v lese mi to nevadí ..." A o její citronádě a k tomu sušenky, to už jsem se tu taky jednou zmínila, to jsme se vždycky těšili, to jsme si pochutnávali... A tuhle tetičku, měli jsme ze všech tet nejradši, také asi proto, že byla nejblíž....  Ubíhal čas a všichni jsme zestárli a jak už to chodí, někteří odešli do nenávratna. Odešel Jiřík, odešel strýček, odešla Janča a teta je přežila. Dál už téměř sama musela jít. Vnoučata měla, ale už ve světě, tak se smutkem zůstala opuštěná.  Teto, tetičko, při tvé devadesátce, možná tam nahoře, vzpomínáš, přišla Maruška, Jaruška, Majka a Jindřiška a taky já, všechny tvoje nejbližší neteře, jak jsme si pospolu všichni povídali, co krásných vzpomínek jsme si připoměli, byla jsi šťastná v téhle chvíli, vědělas, že tě máme rádi..."

Ani ne do roka teta onemocněla, často jsem k ní chodila, až musela do nemocnice. Nikdy nezapomenu, když jsem se loučila -"zítra za tebou teto přijdu".... lehce ji pohladím po vlasech a ona mi chytne ruku a rychle ji políbí...jako by tušila, že na poslední rozloučenou.  Do rána zemřela, nečekaně.  A tak tenhle tvůj oblíbený šáteček, co jsem ti odnesla a že ti ho přinesu čistý zpátky, tak ten mi tu zůstal na památku. A  že ho mám schovaný, podívej se !

šáteček

A ještě jednu zprávu vám tam nahoru, Jančo a teto posílám - Helča má synka Matěje, , teď už je půlroční, dnes jsem se dozvěděla....   Jančo, byla bys poprvé babičkou, a ty, teto, poprvé prababičkou.....

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Ohlédnutí zpátky..... inenaso 30. 12. 2012 - 16:46
RE: Ohlédnutí zpátky..... mi-lada 31. 12. 2012 - 13:36