Včera jsem se zase hrabala v záhonech, slimáci a plevel, to jsou skuteční nezmaři ! Ať děláš co děláš, nezmůžeš moc, těm se opravdu daří.... Ale i červené řepě se nějak zadařilo, něco z ní musím dát do sklenic. A jak ji tak ze země vytahuju a odřezávám chrást, abych ji důkladně omyla, pak uvařila a pak, no a tak dál.....Při tom si v myšlenkách promítám včerejší film, který jsem s napětím shlédla a ani reklama mě neuspala. Byl to film Na vlastní nebezpečí. Voda, voda, divoké peřeje,odvážní lidé, samý adrenalin ! Bože můj, já bych na ten raft ani nesedla, z hluboké vody mám respekt, mohla by hladina klidná být, ale kdyby se nade mnou zavřela ? Asi se utopím ! A při tom si vybavím Kryštoférka, ten je jak ryba ve vodě....
A jak tak o tom všem přemýšlím, a "hraju si v kuchyni na písečku" - nakoukne dědouš za rohem. No jo, blíží se doba oběda, co dostanu na talíř? Neptá se, jenom se koukne
A tak na závěr:
Z hlavy mé,
neskromnou myšlenku pouštím ven,
někdy být mužským,
bych přála si jen.......