Jó, borůvky.....

20. červen 2012 | 17.16 |

Mám doma keřík borůvek, nějaké na něm budou, jen tak do pusy, na ochutnání. Až časem ten keřík povyroste a bude jich na něm více, myslím, že plný kbelík té úrody nikdy nebude. Na plný kbelík těch lesních, opravdu nejchutnějších, dnes můžu už  jen vzpomínat....Jó, tenkrát, to bejvávalo...

obr Už je to opravdu dávno, ale pamatuju si, jako by to bylo včera, když byl čas zralých borůvek. Tenkrát  to byly přímo nájezdy do lesů kolem Křížan a Zdislavy, kde bývalo borůvek mraky. Lidé jezdili z města prvním vlakem a vagóny byly doslova narvané. Přiznám, že i já, coby mladá, ale už vdaná, jsem se mnohokrát zlákat nechala.   Vlaková zastávka  ve Zdislavě měla u názvu připsány ještě vzálenější Žibřidice a z nádraží  dolů z kopečka, kolem místního kostela, to do lesů byl docela kousek cesty. Od vlaku k lesům pádilo tolik lidí, s různými vědry a kbelíky, to se dneska už neuvidí.Mezi nimi i stálí česáči, kteří jak natrhali, ve vsi prodali do výkupu a tím si nějakou tu korunu vydělali. Pamatuju, u jednoho místního domku, na plotě cedule - Výkup borůvek, litr 10 Kčs.  No, řekněte,dnes něco takového byste mohli spatřit  snad jenom v pohádce... Jenže tenkrát se trhaly borůvky docela snadno česáčkem, ale museli jste to umět.  Jednou rukou  přidržet obalený keřík a lehce hrábnout  jak do vlasů, neničit větvičky a nervat listí a nenechávat po sobě spoušť... Jó, to se fakt muselo umět ! Nebyl problém načesat borůvek kbelík, nádherně ojíněných....Stalo se jednou, že k prvnímu vlaku jsem přišla pozdě, prostě byl pryč. A já se do lesa tak těšila a měla v plánu, jak borůvky jako vždy do sklenic zavařím. Jen tak, bez cukru, bez vody, samy pustí šťávu a v zimě? Takové kynuté knedlíky, blbouny, sypané mákem, to byla vždycky mňamka ! Nebo borůvkový koláč - také byste si kousíček dali? No nic, vlak byl v čudu a já na sebe naštvaná na zastávce. Přece se domů nevrátím s prázdnou, tak jsem se nahoru, na Černý kopec nad naší vsí vydala. Když jsem se klikatou pěšinou na samý vrch vyštrachala, dala jsem se do česání. Sem tam planinka, nějaké kamení a sem tam nějaký smrček a nikde ani živáčka. Borůvčího plno, jen se to modralo. Postavím kbelík do borůvčí a abych ho viděla, přikryla ho červeným šátkem. Trhám a trhám, občas ve větvích stromů zapípne pták a jinak je kolem posvátné ticho. A jak jsem do toho pohroužená, od kbelíku jsem se za stromky vzdálila.  Pak najednou něco na zem žuchne, zaslechnu podivný zvuk.  Já se vám lekla a ženu se ke kýblu,už jsem ho měla skoro plný, co když mi to někdo sebere?  Letím a funím, nikoho nevidím, ale větve smrčků se u země hýbou, to někdo od mého kbelíku zmizel. Šátek byl na místě, borůvky také, jen já byla vyplašená. Než jsem to dotrhala byla jsem ve střehu, no, měla jsem strach. Co kdyby...Došla jsem k závěru, že tam nahoře také někdo byl, uviděl šátek a byl zvědavý, co pod ním asi je. A když se shýbal, musel ze zad něco sundat, proto to žuchnutí a podivný zvuk. A jak jsem se hnala, tak jsem ho vyplašila, možná se bál, tak jako já

Přiznám se, že už jsem tam nahoru, na borůvky sama nikdy pak nešla ! Jo, jo, jeden nikdy neví, co kdyby zase.....  A dneska jsem slyšela, co povídala jedna paní, borůvky prý zralé budou už zanedlouho....a s česáčkem na ně v dnešní době ? Jó, to bejvávalo, dnes je to zakázáno.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jó, borůvky..... inenaso 21. 06. 2012 - 00:41
RE(2x): Jó, borůvky..... adil 21. 06. 2012 - 14:01
RE: Jó, borůvky..... jarmila 21. 06. 2012 - 15:07