Podzimní.....

4. říjen 2010 | 14.57 |

Foukej, foukej větříčku,

schoď mi jednu hruštičku,

schoď mi jednu nebo dvě..........

Tak známá a hezká říkanka pro děti, myslím, že ji každý moc dobře zná. My sice na zahradě hrušeň nemáme, naštěstí, protože nefouká větříček ale pořádný vítr, ten by ty hruštičky schodil úplně všechny, o ty dvě bych ho ani prosit nemusela. Byla jsem venku na zahradě, ale za chvíli mě vítr zahnal zpátky domů - docela pádný důvod k výmluvě abych tam zrovna teď vůbec nic nedělala. Ve zběsilém tanci vítr neustává, žádná únava u něj není znát, s vervou se prohání korunami stromů a podzimní listí z nich očesává. A převislé větve nedaleké břízy v tom větru vlají jak dlouhé vlasy roztančené víly..... Dívám se z okna, opravdu vlají jak s větrem o závod. Jak prošla jsem zahradou, kolem mých růží dvě poslední na mne prosebně volaly: "Vezmi si nás, jen si nás vezmi, náš čas už končí, vezmi nás do svého domova"....

poslední růže 004

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře