Ze školní lavice...

28. září 2010 | 14.45 |

Kdosi prohlásil, že pro člověka jsou vzpomínky jediným rájem, ze kterého nemůže být vyhnán. Dávám mu za pravdu, je to tak. A tak jak je sám život, jsou vzpomínky veselé, vzpomínky smutné a také vzpomínky na trapné chvíle. Jednu takovou tady dnes mám. Je ze školní lavice léty už zestárla ale ve mně přece jen po dubu studia zanechala stopy provinění. Vzpomínka stará už 5O let a co se to vlastně tenkrát stalo? To bylo tak - druhý ročník, ve třídě samá děvčata a vůbec i v celé škole a co chlapci ?- jistě se ptáte. No, pan školník, už starý a hodný pán co měl v té škole byt a pak tři stálí kantoři a na některé předměty nás docházelo učit několik externistů. A tak se jednou přihodilo, že jeden z nich nepřišel a tak svorně se jásalo, že se zkoušení z učiva vyhneme. Jenže paní třídní prohlásila - "budete psát písemku, jak přeje si externista, děvčata, chviličku vyčkejte, přinesu papíry a téma vám řeknu". Jak už to bývá, v každém kolektivu se najdou jedinci, kteří jsou silnější a mají slovo. .."Holky, nebudeme psát, budem jen sedět, úča s náma nezmůže nic a kdo bude psát, tak si to s ním vyřídíme"...Bylo nás ve třídě pomalu třicet - už to zkrátím, prostě jsme nepsaly, jeden za všechny,všichni za jednoho...Ale popravdě, psala jen jedna, ta rozum měla. Jak trapně mi bylo, nemusím psát, celou tu hodinu jsem zarytě se skloněnou hlavou seděla, měla jsem pocit jako na pranýři a jen těžce jsem nečisté svědomí od sebe odháněla. A přitom dobře bych napsala to zadané téma, tu látku jsem zrovna uměla. A jak to dopadlo? Jak asi...Všem, až na tu Jiřinu, připsána pětka kdyby jen to, třídní důtka a  s ostudou navíc! Jo,jo, kdybych tenkrát bývala byla...Ale co, už odvál to čas....

           na pranýři

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Ze školní lavice... jejdatojemivec 29. 09. 2010 - 20:29