Něco o vánocích tenkrát...

14. prosinec 2011 | 13.44 |

Předvánoční shon je už v plném proudu, chceme, aby ta sváteční atmosféra byla jak se hlásá, tedy pohodová, v klidu a míru, aby nikdo nestrádal a nebyl úplně sám, aby dětské oči zářily víc jak jindy, aby se na chvíli zastavil sváteční čas, aby nám spolu bylo dobře...A tak pečeme cukroví, víc nebo aspoň trochu gruntujeme, sháníme dárečky, myslíme na ty co tu jsou s námi a vzpomínky běží i k zesnulým...Něco cukroví mám napečeno, něco uklizeno, i po oknech už jsem lezla a dala čisté záclony, a tak přišla mi na mysl vánoční vzpomínka.

zima obr

Když jsem byla malá, nějaký vánoční úklid mě asi nezajímal, já se těšila hlavně na stromek . Nevím, jestli se to tehdy smělo, ale tatínek vždycky přinesl z lesa smrček a nemyslete, že bez rozmyslu někde uřízl ten nejhezčí. Měl přírodu rád a les by jen tak necitlivě neničil. A přesto jsme mívali stromeček hezky rostlý a víte proč? Táta ho upravil do krásy - kde větvička chyběla, navrtal do kmínku dírečku a jinou tam vsadil.  Pak upevnit do stojanu, měli jsme dřevěný, čtvercová ohrádka i barevné plaňky jak zahrádka měla. Moc se mi líbila, byla fakt jedinečná ! Pár ozdob na stromek také bylo, takové na drátcích z droboučkých částí, letadélko, panáčci , bota i pavučina, kostky cukru jsme balili do staniolu, věšeli červená jablíčka a maminka koupila krabici sněhových koleček, které jsme na nit přivázali a také tam zavěsili. Jedno, či dvě jsem ze stromku vždycky tajně uzmula a sladce si smlsla. Jak já se těšila na barevné svíčky co jsme za pomoci skřipců na vhodná místa dávali, a také na prskavky, to jsem mívala oči až navrch hlavy. Maminka říkávala - "pozor, ať něco nezapálíš, ty jsi jak ta kostelnička, pořád bys ty svíčky jenom rozsvěcela...To byla pravá vánoční poezie, k tomu už jen františek a purpura. Hromady dárků pod stromkem nebývaly, byli jsme skromná rodina. Knížka pod stromkem nikdy nechyběla, i nějaká hračka našla se, pak něco na sebe -už nutně potřebného, to byly tenkrát naše vánoce. Maminka napekla zázvorky a zamkla je za sklo veliké knihovny, ve velkém pokoji nahoře v domě, kde se normálně netopilo. I dárečky v papíru zabalené byly tam jako ve výkladu a dětským zvědavým a nedočkavým očím se jenom smály - kiš, kiš, zvědavá holka, ráda bys věděla, kiš, kiš, jen si pěkně počkej ... Nechci nic srovnávat s dnešní dobou, jako děti jsme vánoce prožívaly radostně jako ty děti dnes....zima obr 15

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Něco o vánocích tenkrát... marinka 14. 12. 2011 - 14:46
RE: Něco o vánocích tenkrát... amelie00 14. 12. 2011 - 14:50
RE: Něco o vánocích tenkrát... inenaso 14. 12. 2011 - 20:29
RE: Něco o vánocích tenkrát... mi-lada 17. 12. 2011 - 20:42