Lesním tichem.

22. listopad 2011 | 14.50 |

Když jsem tu na blogu Neny četla o nedělní vycházce z Výpřeže k Srnímu sedlu a prohlížela si pěkné záběry z hřebenové cesty, něco se mi vybavilo,a jako by to bylo včera....

Stejnou cestu jsme podnikli s dědoušem, na Výpřež nás "hodil" syn autem, je to možná tak pět roků zpátky. No, bylo to na podzim a ještě rostly houby, tak jako správní houbaři jsme měli košík a nožík sebou. A jak tak jdeme tou stejnou cestou koukáme vpravo, vlevo a tu a tam pěšinu opustíme a trochu se po houbách pokoukáme.  A ono skoro nic !  Nevadí, taková procházka po vrchu, nikde nikdo, jen my dva si tu tak tichem šlapeme dál. Tam co jste Irenko slézali tou kamenitou stezkou, zašli jsme kus do lesa na chvíli posedět a dědouš se svačinkou posilňoval. Já mívám ve zvyku, že moc neposedím a s očima u země kroužím kolem, co kdyby nějaký hříbeček byl?

v lese

A než dědoušek dojedl a zase vstal, našla jsem opodál skupinku podhříbků. Začala jsem sbírat , a jako ten vysavač mezi stromy luxuju dál...co kdyby ještě nějaké byly, když už, tak už... "Prosím Tě, co tam tak dlouho děláš, pojď už" ozvalo se odkudsi z lesa nade mnou. No jo, když tu houby jsou, tak je tu nenechám, zavelela moje houbařská vášeň. Chvilka zdržení a už to bylo ! Dědouš nepočkal a zmizel, ale kam?  Myslela jsem si, že ztratil směr a na druhou stranu se dal. Peláším za ním, nikde ho nevidím, tak jsem se vrátila, ať si tu bloudí, když na mě nepočkal ! V lese se hulákat  nemá, přesto jsem párkrát zavolala, ozvěnou jenom vítr kolem, který si v korunách stromů zpíval svou podzimní píseň.  Přiznám, byla jsem naštvaná na dědouše, a brblala si dokonce nahlas - budeš tu bloudit, najdi si cestu sám, já jdu, já vím kudy, hledat tě nebudu, mohl jsi počkat až ty houby nasbírám.... A jak si tak šlapu s tou svojí samomluvou a přes ty kameny lezu dolů, projdu tou stezkou mezi porostem smrčků, nedá mi a ještě jednou zavolám: "Dědouši, dědoušííí..."   "No co je, kdes byla tak dlouho, no to jsi celá ty, určitě jsi někde bloudila..."  jakoby nic, se ozvalo nedaleko. 

pod krmelcem

No, co myslíte ? Já vím, že jsem nebloudila ani správný směr neztratila, jenže u nás je zvykem, že dědouš má vždycky pravdu. Tu SVOU, to je jasné..

v lese 1

z našeho lesa

Tehdy jsem sebou neměla foťáček, škoda. Takže obrázky lesa jsou z jiného času a i ty hříbečky, jednou tu nasbírané. Jó, ten rok fakt rostly, na správném místě a ve správný čas. Jó, tenkrát, když letos ne, tak možná příští rok....

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Lesním tichem. inenaso 22. 11. 2011 - 15:44
RE(2x): Lesním tichem. adil 22. 11. 2011 - 15:54
RE: Lesním tichem. tales 22. 11. 2011 - 19:33
RE(2x): Lesním tichem. adil 22. 11. 2011 - 21:24
RE: Lesním tichem. jarmila 23. 11. 2011 - 07:53
RE(2x): Lesním tichem. adil 24. 11. 2011 - 19:45
RE: Lesním tichem. newold®blbne.cz 23. 11. 2011 - 09:15
RE(2x): Lesním tichem. adil 24. 11. 2011 - 19:55