Malá vzpomínka na školu

15. listopad 2011 | 17.16 |

Když nastane topná sezóna topit se musí, prostě v zimě se topí odjakživa, každý se přece rád ohřeje. Nebudu rozebírat jak kdo k tomu teplíčku domova přijde, kolik námahy a peněz musí vynaložit, o to v mé vzpomínce nejde...Tak tedy - když někdy procházím od radnice tou malou Kostelní uličkou a před sebou uvidím budovu "zdrávky", letmo si vzpomenu co vše jsem prožila za jejími zdmi. ˇProstě mě na chvilku přepadne nostalgie. Kdybych se ocitla na dlouhých schodech, které po straně budovy vedou dolů, jistě bych pohledem pozdravila to malé školní hřiště a hned vzpoměla na pana Horáka. Starší, rozvážný, hodný a tichý pán, který žil se svou ženou v suterénním školním bytě. Ano, tušíte správně, pan Horák byl školník.  Tehdy nebylo ve škole ústřední topení a tak v každé třídě stála vysoká násypná kamna a aby bylo v zimě všude teplo, měl pan Horák co dělat. Tak bylo běžné, že se uprostřed hodiny najednou tiše otevřely dveře, pan školník mlčky vešel, otevřel kamna, přisypal uhlí a pak zas tiše odešel. Byl jako duch....V každém patře bylo vedle schodiště u podlahy takové okno do šachty, která vedla dolů do uhelny. Všechna ta okna jsem důvěrně znala, mívala jsem tu čest panu Horákovi s dopravou uhlí do všech poschodí pomáhat. Asi na mě bylo spolehnutí, jinak nevím, čím jsem si tu důvěru zasloužila. Možná jsem se jednou dobrovolně na výzvu k pomoci přihlásila, aby ne, holka z vesnice se přece žádné práce nebojí  Paní učitelka tělocviku, Školka" jsme jí říkali, ta svobodná starší dáma, ze které jsme měly respekt a která nás prohánět uměla, tak se opravdu  jmenovala Školová. Příhodné příjmení, že? Vždy v bílých plátěných kalhotách a bílém tričku nás honila po tělocvičně a po hřišti a s velkou oblibou říkala - "cvičíte jak ty báby Vajtingrové..." Měla jsem ji docela ráda. Tak tahle "Školka" mě občas uvolnila z hodiny tělocviku a poslala za panem Horákem. Ne na besedu, ale abych mu pomohla. No, stála jsem postupně u každého okna a odebírala uhláky naložené uhlím, které pan školník zezdola z uhelny, zavěšené na silném provazu, tahal přes kladku nahoru. A věříte, že jsem to dělala ráda? Vždyť která z děvčat se mohla takhle báječně ulejvat z hodiny tělocviku? 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Malá vzpomínka na školu inenaso 15. 11. 2011 - 20:00