Adil | Na Jizerku k narciskám.

V horní části podivuhodné osady Jizerky, kousek pod Pešákovnou, rozkvétá rok co rok   louka plná narcisů. V klínu horských lesů, taková krása ! Tráva kolem se ještě moc nezelená, i břízky po dlouhé zimě s velkým zpožděním začaly teprve rašit, ale na louce kolem Hnojového domu září tisíce žlutých květů. V poslední květnové neděli nás Jizerka přivítala s velice chladnou, zato   otevřenou náručí. Chyběl nám doprovod slunka, ale naštěstí ani nekáplo. S čepicí na hlavě a v teplejším oblečení jsme tu   nebyli sami.  Podivuhodnou osadu , kterou kolem dokola, na všechny strany obepínají lesy,  mám opravdu ráda, však tu nejsem poprvé, a věřím, že ani naposledy. První zmínka o osadě pochází z roku 1539. Od konce 16.století se u nás stala nejslavnějším nalezištěm drahých kamenů. V písku pod rašelinou a pod dnem potoka se nacházely nejkrásnější safíry Evropy, rubíny,  a vzácně i smaragdy. Proto se  malý potůček, který se v nepřístupném místě vlévá do říčky Jizerky nazývá Safírový potok.  Hledání drahokamů už je jen historií, už je to dávno zakázané. Ale projít pěšinou podle toku Jizerky může každý, může se kdykoliv zastavit a pohledem na zlatohnědou vodu se  kochat, a duši si hladit krásnou nedotčenou přírodou. Voda v říčce si poklidně běží dál, poskakuje přes kameny pod úbočím Bukovce až k soutoku s Jizerou.  K místu soutoku bych se ještě jednou ráda někdy podívala, tam je to také krásné....Ještě se zmíním o Hnojovém domě, stojícím nahoře, na konci osady. Ten má také svoji  historii. Kolem roku 1963 do opuštěné zchátralé chalupy chodily nocovat krávy, které se v ní zabydlely tak, že časem byla plná udusaného hnoje. Protože byla určena k demolici koupil si ji světoběžník a velký  podivín, pan Gustav Ginzel. S velkým úsilím nánosy hnoje odklidil a chaloupku vrátil do života. Ze svých častých toulek světem si přivážel plno různých věcí, které jako suvenýry sbíral i po smetištích a tou roztodivnou sbírkou všemožného si celou chalupu vybavil. Byl starý mládenec a žil si svobodně, jako ten pták. Žádnou nezvanou návštěvu nikdy neodmítl,naopak každého kdo se u chalupy se zájmem  zastavil pozval dál, aby mu svoje "bohatství" ukázal. Mezi živými už  pan Ginzel není, už žádného poutníka u dveří nepřivítá.... O Jizerce by se dalo povídat do nekonečna, pár mých obrázků to ještě doplní.

Krásná chaloupka v popředí je Hnojový dům.

Projdeme se kolem říčky Jizerky.

Malý potůček co se vlévá do říčky, to je Safírový potok, i dnes je  plný tajemství....

Říčka se klikatí kolem Staré pily a dál pod úpatím Bukovce,až do  soutoku s Jizerou. Ještě tam bych ráda jednou došla, kdoví....

Krásná osado Jizerko, snad někdy příště zas naschledanou.....