Nic moc a přece jen dost...

20. březen 2011 | 15.52 |

Žádné velké vzrůšo,den za dnem podobný jak vejce vejci, zatím se nic moc neděje.  Tedy, ne že bych nevěděla jak vyplnit čas. Ale jo, vzrůšo jsem měla - tak  třeba v pátek, když byla jsem babičkou hlídací.  "Babice né, babice néééé " zpíval mi na schodech Kryštůfek když jsem ho do péče přebírala. Tak je to vždycky ,minutka stačí a slzy jsou pryč. Jak na potvoru bylo venku nevlídno, zima a pršelo, - tak co se dá dělat, zůstanem doma. Pohrajem si, pustím mu cédečko- Králíky v klobouku, uvařím oběd a pak půjde spát. .. Jo, hráli jsme si, Bob a Bobek se nám předváděli a nakonec se předváděl i Kryštoférko sám. Skákal ,  zpíval z plných plic, kvedlačka sloužila jako mikrofon pro nějakou písničku z vlastní tvorby, a já textu pranic nerozuměla. Pec nám spadla - ta to nebyla, tak tu bych určitě poznala...Když se dítko patřičně zpotilo a unavilo, sebralo dědovi pantofle.

jenom se projdu

Jenom se trošku projdu

hop a hop

A taky zkusím jak se z nich skáče...řeknu vám to byly  výskoky a pak dopady na kolena ! Jo, jo pravý kluk a nebojsa, toho Kryštoféro nezapře....

koukej babi

Ještě prozkoumat co kde babička má, teď zrovna objevil futrál od foťáku

A tak nám dopoledne uteklo jako ta voda, k obědu polívku a kousek palačinky - "neci, neci/ tedy nechci/" to už mi stačilo, já nemám hlad....No, zkrátím to. Myslíte že bych potom usnul ? Ba ne, žádná únava, přehršel energie, trvalo ještě hoďku a půl než jsem ho uspala...pak že se u mne vůbec nic neděje... Nojo, měla bych taky občas nazout toulavé boty, zavřít dveře a za nosem jít, kochat se přírodou, načerpat sílu, proč nejdu, co mi v tom brání? V podstatě nic víc, než mizerná kolena...moje vlastní, není to k zlosti ?

Abyste si nemysleli, že tady fňukám, kromě vnuků mám pro radost i naši zahradu.Kolena, nekolena - mé oči vidí, co zasadit, přesadit, upravit, vyčistit - jejda, člověk by musel být slepý....No, zatím nic moc, jak řekla jsem v úvodu - jen jeden trsík sněženek a také lýkovec kvítky se zdobí, čemeřice jakoby se bála rozkvetlé hlavičky ukázat a to je vše co teď mi tu kvete, vidíte, nic moc...

sněženky

lýkovec

Ale postupně mám v plánu dost. Jeden kout zahrady přece jen upravit. Už jsem si štěpku navozila. Pod velkou borovicí tráva moc neroste, chci si tam vytvořit arboretum. Musí být, bude. Až přijde čas, jistě se pochlubím. No chlubit se ? Nepěkná vlastnost, ale beru to tak, že mám radost když věc se mi povede, ráda se podělím s ostatními...

A už dost o záměrech, stejně jsou plné práce, ale také se říká, že prací je člověk živ, ne ? No a já žiju a docela ráda.... Už trochu zeleně na schodech mám, ach jo, zase se chlubím...tyhle dřeviny jsou z "mojí dílny" - další můj koníček zahradnický...Přiznám se, že mě tak nepotěší rostlina koupená, ale rostlinka s péčí vypiplaná - to pyšním se jako ten páv......

dřeviny na schodech

Ta malá borovička ? To už je děťátko z matičky borovice, kterou jsem sázela, kdypak to bylo? To to letí, už je to čtyřicet let...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Nic moc a přece jen dost... nena 20. 03. 2011 - 16:20
RE(2x): Nic moc a přece jen dost... adil 20. 03. 2011 - 19:04
RE: Nic moc a přece jen dost... tales 20. 03. 2011 - 19:16
RE: Nic moc a přece jen dost... mi-lada 21. 03. 2011 - 08:03
RE: Nic moc a přece jen dost... jarmila 02. 04. 2011 - 23:58