Tak krásné slunečné počasí ,jako po celý dnešní den, minulou sobotu opravdu nebylo, o slunku jsme si mohli leda tak zdát. Ale uvítala jsem nabídku mé sestry na krátkou návštěvu do jedné vísky u rybníka, kterou za léta moc dobře znám. V této době tam při cestě kvete jeden listnatý lesík, a hýří barvami sasanek a dymnivek. Těšila jsem se, že si tam nějaký obrázek kvetoucího místa udělám, ale nebylo to ono, to "pravé ořechové". Už nás tam čekala sestra Maruška a vítala nás slovy - "!etos toho po loňském suchu kvete dost málo, pojďte se podívat..."
Tak tam kvete les když se to vydaří /obrázek jsem si s dovolením vypůjčila od neteře/, a na dalších obrázcích co jsem si letos zvěčnila, už je to chudší.
Po sasankách jako když se slehne zem, sem tam byly jen ty dymnivky.
A tak jsem si o kousek dál vyfotila Zrcadlo, dělám to při každé návštěvě, to mě nikdy neomrzí...
Skoro posmutněle se tvářilo toho letošního 13.4. a pro porovnání jak vesele ,už 19.1.
Když svítí slunko, to dělá divy, to je pohled na svět skutečně veselejší, ale když je schované za oponou, tak se nic nenadělá...
Tak se ještě podíváme zpátky k tomu lesu.
A takto kdosi, na místním hřbitůvku téměř "dohola" ostříhal lípu, ta teď vypadá skutečně bizardně.
A všechny stromky javorů co tam mají, dopadly obdobně, ale prý znovu obrostou. Takhle je zmrzačit, hezký pohled to není !
